Dějiny národa Českého - HUSITÉ - V začátku husitské revoluce

  Růst radikalismu v Praze po novoměstské defenestraci, a s tím spojená i vyhrocená situace, zejména na venkově, podnítily část domácí šlechty v čele ze zemským purkrabím a umírněným stoupencem kalicha Čeňkem z Vartenberka k pokusu o zastavení anarchie, a to zejména v Praze. Kolem královny vdovy po Václavovi IV. Žofie Bavorské se snažili vytvořit prozatímní vládu, jenž by řídila zemi. S ní navázali kontakty představitelé Starého Města pražského vyděšení přílivem radikálních stoupenců husitství z venkova, kteří začali uskutečňovat své představy o nápravě společnosti. V Praze stále docházelo ke konfliktům a násilnostem, kde si takřka nebyl nikdo jist svým životem.

  Čeněk z Vartenberka za této neutichající situace Prahu obsadil svým vojskem, které na základě dohody přísahalo věrnost uherskému králi Zikmundovi Lucemburskému. Na toto však reagoval vůdce radikálních husitů Jan Želivský obsazením druhé královské pevnosti v Praze - Vyšehradu. I mimo Prahu se množily ozbrojené srážky mezi stoupenci kalicha a katolíky. V druhém největším městě království Kutné Hoře začaly první násilnosti proti husitům. Tam nálada po smrti krále Václava IV., byla jednotná tím, že místní nesouhlasili s vývojem v Praze, a to zejména v otázce nástupu uherského krále Zikmunda, kterého město podporovalo. V Praze se nakonec Vartenberkovi podařilo soustavným tlakem dosáhnout odchodu venkovských radikálních husitů z města. Odešel s nimi i Jan Žižka, který se s částí svých stoupenců uchýlil do Plzně.

  Na vánoce LP 1419 se uherský král Zikmund sešel v Brně se stavy zemí Koruny české, kde se zúčastnili i čeští katoličtí páni, část české kališnické šlechty, Pražané a moravská šlechta se zástupci vedlejších zemí Koruny české. Zikmund Lucemburský tam získal prohlášení bezpodmínečné věrnosti, jen zástupci českých kališníků neustále opakovali své požadavky, ale i oni se však nakonec po nátlaku ze strany Zikmunda Lucemburského a Čeňka z Vartenberka dali přesvědčit příslibem dalšího jednání, které se mělo uskutečnit v Kutné Hoře. Tento výsledek však ale ukazoval, v jaké izolaci byla česká země, a také na rozdělení společnosti na dva nesmiřitelné tábory.

  V březnu LP 1420 král Zikmund nechal popravit 23 vratislavských měšťanů. kteří sympatizovali s českými husitskými radikály, aby tak demonstroval svoji sílu a poukázal na to,co se stane, pokud se proti němu v Čechách zvedne vlna protestů. Aby toho však nebylo málo, tak požádal tehdejšího papeže Martina V. o souhlas ke křížové výpravě proti českým kacířům. Do čela husitských polních vojsk se dostal dřívější ochránce a oblíbenec krále Václava IV., Jan Žižka z Trocnova. Boj tedy mohl začít.