Dějiny národa Českého - Jakub Krčín z Jelčan, muž co postavil moře

 Jakub, syn Jiříka a Kateřiny, se narodil v nedělní poledne 18.července 1535 v Kolíně, a nikoliv v Popelech, nebot´ dvůr v Popelích koupili Krčínové až po Jakubově narození a přestěhovali se sem až bylo Jakubovi 10 let. Některé zdroje uvádí,že to byl synek chudobný poddaný, opak je však pravdou.
Zmínka v kronikách o prvních Krčínech je už v roce 1295 a předpokládá se, že byli vladykové. Až od května roku 1509 dostali od českého krále Vladislava II. erb a v něm zeleného papouška na modrém štítu s červeným a modrým přikryvadlem, s bílým, červeným a zlatým pštrosím perem a povolením psát se ,,z Jelčan".

  Jakubovo vzdělání bylo dobré, znal latinsky, psal slušně česky a německy. Víme, že později navštěvoval školu v Kolíně, nejsou ale doklady, že studoval na Pražské univerzitě, jak se někde uvádí.   V roce 1556 vstoupil mladý 21letý Jakub do služeb Viléma Trčky z Lípy jako ,,dohlížitel"na panství ve Velíši. Byla to služba krušná, ale na zkušenosti bohatá.

  V roce 1519 se objevil na panství v Borovanech, nepochybně dosazený patronem augustiiánského kláštera Vilémem z Rožmberka. Zde jako správce obstál, a tak roku 26. února 1561 byl ustanoven purkrabím na krumlovském zámku, což v zastoupení vladaře uskutečnili : kancléř Václav Albín z Helefenburku, hofmistr Melichar Stolinský a purkrabí Jan Vamberský. Krčínovi náležela roční mzda 30kop grošů, strava, oděv a kůň s obrokem.......

  A nastal čas, aby se oženil. Stalo se tak v roce 1566 s vdovou Dorotou Slepičkovou. Peníze zřejmě stály za to, aby si vzal ženu o mnoho let starší a prý nehezkou....a začal půjčovat. Jeho prvním dlužníkem byl sám Vilém z Rožmberka. O tom máme dlužní úpis s podpisem ,pečetí a dvěma svědky -nejvyšší purkrabí Jan z Lobkovic na Horšovském Týně a na Tachově a nejvyšší dvorní sudí Adam ze Švamberka na Voliši.

  Tento dluh byl splácen postupně ,,maličkostmi". Ze 40ti kop ročního výdělku se změnilo na 100 kop a v roce 1569 se stává regentem, nejvyšším úředníkem na všech rožmitálských panství. Už odmala Jakuba provázelo rybníkářství. v Polepech byl známý rybník Nadymač a v Kolíně vážený stav rybářů a stavařů( rybníkářů). Dále pak rybníky Bačov, Kyselo, Ovčárenský, Lhotský, Podemlejnský, Podhajský, Hluboký, Písecký, Zálužný, Korutický a Štítarský + další rybníky beze jména. Jakub se dále seznamoval s rybníkářstvím ve službách Trčků z Lípy, kde dohlížel na rybniční hráze a jejich terasy.

  Trčkové z Lípy měli prosperující rybniční hospodářství na nejvyšší úrovni, a to pod vlivem pardubického panství Viléma z Pernštejna (1435-1521). Práce Viléma z Pernštejna na panství Hluboká nad Vltavou sehrála po roce 1490 významnou úlohu jako počátek největšího rozvoje rybníkářství na jihu Čech. Zde se Krčín setkává s dílem dvou dosud nejvýznamějších českých rybníkářů - Štěpánkem Netolickým a Mikulášem Ruthardem z Malešova.

  Prvním výsledkem rybníkářské dovednosti Krčínovy byl rybník Počátek na jaře roku 1564. Další rybníky vznikly na panství Netolice, a to rybníky Pomoc, Nahradil a Naděje. Hlavním dílem Krčína bylo stavění sádek a hlavně ,,stok", které přiváděly čistou okysličenou vodu do rybníků, aby ryby nehynuly. A právě vyměření stok a uvedení do chodu bylo v oblasti rybníkářství největší dovedností, kterou Krčín bravurně ovládal. V průběhu let vznikaly další a další rybníky až do roku 1582. Teprve po ukončení prací na Krčínce, Dvořišti, Žlabovu, Ptačím Blatu a na Záblatském rybníku se uvolnily pracovní síly pro největší Krčínovo dílo. Byl jím Rožmberk.

 Tím chtěl korunovat své dílo. Stavba začala 11. května 1584. Pracovalo zde v průměru 700 až 800 lidí. Pekl se denně pro ně chléb a dováželo pivo z Krčínových pivovarů. Průběh prací ukazoval, že lidé vydrží víc než zvířata. Pracovalo se velmi intezivně, už tehdy existovaly dvě směny - od svítání do poledne a od poledne do západu.

  K zatěžkávací zkoušce došlo už 28. března 1586, kdy za svítání přišla velká povodeň. To byl kritický moment celé stavby, která obstála. V roce 1590 došlo v jednom místě k ,,hnutí hráze" , rybník byl vypuštěn, hráz opravena, Rožmberk znovu napuštěn. S tímto dílem mu pomáhá už jistý skvělý rybníkář Jan Zelendar z Prošovic, který je pro pány z Hradce stejně cenný jako Krčín pro své. Jakubovi je v té době cca 46 let a je stále bez dědiců. Až 15 září 1587 umírá paní Dorota z Radkovic, Slepičková - Krčínová a Jakub se tedy dočkal dne,kdy mohl začít připravovat svou druhou svatbu.Veselí bylo na Krumlově s mladou Kateřinou Zelendarovou z Prošovic.

  Krčín se tím definitivně loučí s jihem Čech. Dokončuje ještě přestavbu Horusického rybníka, jehož hráz zvýší na 11m a vodní hladinu na 416ha. Dostává od vladaře Rudolfa II. majestát o zlepšení rodového erbu a přívlastku,,ze Sedlčan". Jakub Krčín měl 6 dcer. Nejstarší dcera Mariana, která zemřela v dětském věku. Následovala Anna Kateřina, Ludmila, Eliška, Žofie a nejlmadší dcera Johanka.

  Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan zemřel mezi 19. lednem a 15. únorem 1604. 31 srpna 1592 zemřel Vilém z Rožmberka. O 19 let později zemřel bez potomků Petr Vok z Rožmberka. Slavný rod Rožmberků vyhasl 7let poté,co bez mužských potomků zemřel Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Vlastníky jejich majetku se stali Švamberkové, císař Rudolf II. a arcivévoda z rodu Habsburků, nakonec Schwarzenberkové.

  Jakub Krčín byl známý svou nezkrotnou energií, cílevědomou rozhodností a přímočarým úsilím zmoci všechny překážky, kterých nebylo málo.Svých cílů by nedosáhl, kdyby z poddaných nedokázal vyždímat všechno. Kdyby byl jen průměrným hospodářem, bylo by zapomenuto nejen jeho jméno, ale i kletby, jimiž byl provázen. Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan vytvořil dílo, které je klenotem jihočeské krajiny.Vytvořil dílo, které slouží dobře i nám.