Dějiny národa Českého - JAN JOSEF VÁCLAV RADECKÝ Z RADČE -Díl první
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Sirotek Radecký
Schopní vojáci to nemívali v Čechách nikdy lehké. Poslední maršál Jan Josef Václav Radecký je toho názorným příkladem. Ještě v roce jeho smrti 1858 mu v Praze na Malostranském náměstí odhalili takřka třímetrový pomník, údajně odlitý z bronzu ukořistěných italských děl. O šedesát let později, krátce po vzniku Československa, byla socha odstraněna, stejně jako Habsburky stavěný morový sloup na Staroměstském náměstí v Praze. Jaký ale měl život český šlechtic, císařský velitel a v neposlední řadě politik Radecký?
Jan Josef Václav Radecký z Radče se narodil 2. listopadu LP 1766 na zámku v Třebnici. tedy malé obci nedaleko Sedlčan. Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Radeckých z Radče. Už ve 14. století se zapsal do historie jistý Václav z Radče, jenž v době císaře a krále Karla IV. řídil jako ředitel stavbu svatovítského chrámu v Praze. Třebnici zakoupil v roce 1659 další maršálův předek Jan Jiří z Radče, kde zastával funkci purkrabího. Už dědeček budoucího slavného vojevůdce Václav Leopold byl vojenským důstojníkem a v mládí bojoval v Itálii, kde se později proslavil i jeho vnuk Jan Josef Václav Radecký.
Dá se tedy říci, že Radeckému bylo vojenské řemeslo jaksi předurčeno, vzhledem k tomu, že i jeho otec Petr Eusebius byl taktéž gardovým důstojníkem v sedmileté válce v letech 1756 až 1763. Radeckého matka byla Marie Bechyňová z Lažan a zemřela při porodu, otec o deset let později. Takže byl budoucí maršál Radecký svěřen jako sirotek dědečkovi Václavu Leopoldovi, který ho přivedl k sobě do Prahy. Nepochodil však, když ho dědeček chtěl umístit na Tereziánské vojenské akademii. Podle vyjádření plukovního lékaře dr. Haine byl mladý Radecký příliš slabý a nezvládl by mnohdy tvrdý vojenský výcvik. Fakt je ten, že budoucí slavný vojevůdce Radecký měl drobnou postavu, jenže co se mu nedostávalo na fyzickém vybavení, to doháněl houževnatostí. a pílí.
Po smrti Radeckého dědečka se stal jeho novým opatrovníkem strýc Václav Ignác Radecký, který mu sjednal stipendium na výběrové brněnské škole pro mladé šlechtice tzv. Collegium nobile. To už mladý Radecký projevoval ze všech předmětů nejvyšší zájem o vojenskou historii a obdivoval zejména Albrechta z Valdštejna a Evžena Savojského. Snil o velkých bitvách proti Turkům a Francouzům, které, jak sám psal, nazýval zrádce Evropy.
LP 1782 bylo Collegium nobile s jezdeckou akademií založenou již císařovnou Marií Terezií přestěhováno nastálo do Vídně. V následujícím období se sedmnáctiletý Radecký z Radče hlásil k pěšímu pluku Brechainville, ale znovu byl armádou odmítnut, Tentokrát proto, že byl až příliš mladý a nezkušený. Teprve o rok později směl na vlastní náklady vstoupit jako kadet "ex propriis" ke kyrysnickému pluku hraběte Carmelliho. Tak začala vojenská kariéra budoucího nejslavnějšího českého maršálka v době "posledních" Habsburků.
Už jako slavný a všemi obdivovaný maršál císařských vojsk vzpomínal na své začátky takto: Neměl jsem rodičů ni vlasti. Vyvolil jsem si stav vojenský a nikdy toho jsem ani chvilku nelitoval. V něm jsem totiž našel vlast. Konec prví části