Dějiny národa Českého - JINDŘICH Z LIPÉ
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Starobylý rod Ronovců, nebo také Hronovců je poprvé v písemných pramenech zmíněn na konci 12. století v souvislosti s knížetem a budoucím králem českým Přemyslem Otakarem I. Tento šlechtický rod pocházel z oblasti severních Čech, a to zejména z Českolipska. Rod se postupem času rozvětvil na pány z Dubé, Lichtenburky a Křinecké z Ronova.
Jistě nejvýznamnějším šlechticem a pánem byl Jindřich z Lipé, který se narodil patrně v roce 1275 snad v České Lípě. Jeho otcem byl významný český pán Chval z Lipé, ale tato informace není dodnes potvrzená. Vyskytlo se tvrzení, že to byl spíše jistý Čeněk z Lipé.
Na začátku roku 1296 odešel Jindřich z Lipé do Prahy spolu se svým bratrem Čeňkem, tady se začala Jindřichova kariéra coby významného šlechtice. Patrně v Praze se tento budoucí oblíbenec krále Jana Lucemburského oženil se svou první manželkou Scholastikou, původem od pánů z Kamence. Je zcela jisté, že Jindřich z Lipé působil již na dvoře předposledního Přemyslovce krále Václava II., kdy v roce 1303 značně vojensky pomohl králi Václavovi II. při získání polské Žitavy. Vojensky se taktéž vyznamenal v bitvě o Kutnou Horu, kterou se svým přítelem Janem z Vartenberka na jaře roku 1304 uhájil proti německému králi Albrechtu Habsburskému. Lstí přepadl vojska římského krále Albrechta Habsburského a již tak zdecimovanou armádu zužovanou úplavicí z boku napadl a zasadil jim zdrcující porážku.
Po zákeřné smrti posledního Přemyslovce, mladého, teprve sedmnáctiletého Václava III. Jindřich z Lipé podporoval na český královský trůn Václavova švagra Jindřicha Korutanského. Když však zjistil v následujících letech, že Jindřich Korutanský nebyly dobrá volba, zasadil se o přijetí mladého a teprve čtrnáctiletého syna římského krále Jindřicha VII. Lucemburského Jana Lucemburského na český královský trůn. Ten ho okamžitě po příjezdu do Prahy v roce 1310 vyznamenal hodností nejvyššího podkomořího a jmenoval maršálkem Českého království. Jeho sláva ale byla dosti vrtkavá, díky královně Elišce Přemyslovně byl titulu podkomořího v roce 1315 zbaven, dokonce byl králem Janem Lucemburským zajat a internován na hradě Týřov. To za údajné spiknutí proti králi.
Díky velké části české a moravské šlechty a zejména královny-vdovy (manželky zesnulého předposledního Přemyslovce Václava II.) Elišky Rejčky byl ale Jindřich z Lipé na konci dubna roku 1316 králem Janem Lucemburským z vězení nakonec propuštěn. Zde se patrně započala nenávist a tichá válka krále Jana Lucemburského s českou a moravskou šlechtou, která českému králi v čele z Jindřichem z Lipé pohrozila, že bude z trůnu sesazen. Válečné období se táhlo až do roku 1318, kdy byl podepsán v Domažlicích smír i za pomoci římského krále Ludvíka Bavorského, který zde vystupoval jako smírčí soudce. Jindřich z Lipé si postupem času opět získával důvěru krále Jana Lucemburského.
Hlavně jeho přičiněním byl z funkce nejvyššího zemského podkomořího odvolán oblíbenec, a snad i milenec královny Elišky Přemyslovny pan Vilém Zajíc z Valdeka z rodu Buziců. Na počátku roku 1319 Jindřich z Lipé opustil Čechy a usídlil se na Moravě. Taktéž v roce 1323 získal titul moravského zemského hejtmana a král Jan Lucemburský jej ustanovil v jeho "časté" nepřítomnosti správcem (místodržícím) celého království. Je jisté, že se tato situace, kdy Jindřich z Lipé získal moc v celé zemi, nelíbila královně Elišce Přemyslovně, a zvláště pak, když se Jindřich z Lipé netajil mileneckým vztahem s Eliškou Rejčkou.
Odvetou ze strany Jindřicha z Lipé měla být fáma, že se královna Eliška Přemyslovna snaží v zastoupení svého malého syna Václava (budoucího císaře a krále Karla IV.) zbavit Jana Lucemburského trůnu v prospěch jejich syna. Nejvyšší zemský správce království českého pán Jindřich z Lipé v této neklidné době nedaleko Brna 26. srpna LP 1329 umírá ve věku šedesáti let na mozkovou mrtvici. Pohřben je dodnes v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Brně.
Na obrázku: Zajetí Jindřicha z Lipé králem Janem Lucemburský
