Dějiny národa Českého - JIŘÍ Z KUNŠTÁTU A PODĚBRAD, 2.díl
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Nový český král Jiří z Kunštátu a Poděbrad.
Po smrti mladého krále Vladislava Habsburského (Pohrobka) se o uprázdněný královský trůn ucházeli princ Karel z Valois, syn francouzského krále Karla VII.- vévoda saský a Jiří z Kunštátu a Poděbrad. Husitská většina, která měla rozhodující slovo při volbě nového českého krále, jednoznačně stranila Jiřímu, kterému se navíc podařil jeden obratný tah. Propustil ze zajetí syna uherského zemského správce Jánoše Hunyadyho Matyáše, řečeného Korvín. Chytře tak Jiří odhadl, že by se mohl stát v Uhrách králem a slíbil mu za manželku svoji teprve devítiletou dceru Kateřinu. Matyáš Korvín si skutečně v lednu LP. 1458 nasadil svatoštěpánskou korunu na hlavu. A svému tchánovi daroval jako svatební dar 60 000 tisíc zlatých, několik set volů a spousty sudů uherského vína.
Volební sněm se nakonec protáhl od 27. února do 2. března. To se už před Staroměstskou radnicí, kde se v té době zasedání konalo, shromažďoval početný dav Pražanů a skandoval Jiříkovo jméno. Patrně se tato událost dá přirovnat k volbě Václava Havla, kdy dav lidí skandoval na Letenské pláni Havlovo jméno. V této bouřlivé atmosféře nečekaně poklekl katolický pán Zdeněk Konopišťský ze Šternberka před Jiřího a zvolal: ať pan správce jest králem naším: A o volbě tím pádem bylo rozhodnuto. Novým krále se tedy stal domácí šlechtic Jiří z Kunštátu a Poděbrad.
Ještě před svou korunovací složili Jiří i jeho manželka Johana tajnou přísahu, v níž se údajně zavázal, že bude poslušným synem katolické církve a papeže. Jestli tuto přísahu myslel budoucí král dvojího lidu vážně nebo ne, ukázal až čas. Sotvaže upevnil svoji pozici ve všech zemí Koruny české a 13. ledna LP. 1460 ho ve Vratislavi jako posledního uznali za krále slezské stavy, přišla velmi špatná zpráva z Říma. Papež Pius II. odmítl přijmout Jiříkovo poslušenství, dokud prý ve svých zemích nevymýtí kališníky, kacíře a bludaře.
Český král se však vůbec nezalekl a v srpnu LP. 1462 na zemském sněmu prohlásil: Ať papež ví, že stojím za svou vírou kališnickou a království za žádné peníze ani výhrůžky neprodám... To byla odpověď hodná skutečného a statečného krále.
V témže roce, kdy tak statečně odpověděl papežské moci do Říma, vojensky vypomohl císaři Fridrichovi III., kterého ve Vídni obléhal jeho vlastní bratr Albrecht, a získal si tímto gestem i císařskou přízeň, která se mu do budoucna hodila. Krátce po této události uzavřel věrné spojenectví s polským králem Kazimírem IV. a o rok později vystoupil s projektem mírové unie. Dá se říct, že to byl projekt podobný dnešní organizaci OSN. Český král Jiřík z Kunštátu a Poděbrad chtěl tak odvrátit riziko křížové výpravy proti vlastní zemi a zaměřit vojenské úsilí evropských vládců na Turky ohrožený Balkán. Bohužel se mu tento projekt i přesto, že byl jedinečný, nepodařilo prosadit snad nikde, jediný kdo se touto myšlenkou zaobíral a snad by ji i přijal, byl anglický král.
Konec druhé části...
