Dějiny národa Českého - JOSEF II. ŽIVOTNÍ POUŤ FILOSOFA NA TRŮNĚ Díl první
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Zemřela mu přímo v náručí
Císař Josef II. je dnes považován za legendu, panovníka-reformátora, osvícence nebo revolucionáře. V českých zemích se o něm později vypravovaly pověsti a tak trochu i pohádky, jak chodí převlečený mezi prostým lidem a osobně trestá příkoří napáchané panstvem a domácí šlechtou. Na Moravě býval dokonce ztotožňován s bájným králem Ječmínkem. Není ale divu. Vždyť přece vydal toleranční patent o zrušení roboty a poddanství.
Sám Josef II. chodil v prostém šedém či hnědém plášti a jezdil v obyčejném kočáře jako poslední sedlák jeho říše. Ještě za života jeho matky císařovny Marie Terezie dne 19. srpna 1765 na jedné z inspekčních cest v moravské vesnici Slavíkovice si sám údajně stoupl za pluh a v doprovodu svých pobočníků vyoral brázdu. Byl ale Josef II., který se narodil ve Vídni dne 13. března LP 1741 Marii Terezii a Františku Štěpánovi Lotrinskému, takový lidumil, jak se dnes učí děti v hodinách dějepisu?
První slávu zažil už jako malé dítě, když s ním v náručí přijímala jeho matka Marie Terezie v Prešpurku (Bratislavě) hold uherských stavů. Od útlého věku byl jako prvorozený syn připravován na svou panovnickou dráhu. Byl oddělen od sourozenců a de facto vyrůstal sám. Byl často, zejména otcem Františkem Štěpánem, rozmazlován, ale na druhou stranu byl zatěžován přemírou učiva, které prý ze srdce nenáviděl. Josef II. byl až příliš tvrdohlavým a až umíněným dítětem. Dnes by se patrně řeklo "fracek". Alespoň takto podobně ho nazval při jedné státní návštěvě pruský vyslanec Podewils. Je zcela jisté, že na jeho povaze se podepsal zejména jeho učitel a zároveň vychovatel Jan Kryštof Bartenštejn, který stavěl malého Josefa již jako dítě do role světovládce.
V říjnu LP 1760 ho matka Marie Terezie oženila se stejně starou princeznou Isabelou Parmskou, citlivou a vysoce vzdělanou ženou, která ráda psávala básně, zejména o lásce k ženám, se kterou se příliš netajila. Milovala Josefovu sestru Marii Kristýnu, a ta patrně její lásku opětovala. Dokonce ji psávala erotické básně, které začínaly slovy: Moje milá prdelko Mimi, doufám, že Tě brzy uvidím. Přesto se ale v manželství mezi Josefem II a jeho lesbicky založenou Isabelou Parmskou narodila dcera Marie Terezie, která ale naneštěstí v osmi letech zemřela na následky pravých neštovic. Na podzim roku 1763 onemocněla na stejnou chorobu i Isabela a předčasně porodila dcerku, která bezprostředně po porodu zemřela.
Několik týdnů na to zesnula svému manželovi přímo v náručí i jeho milovaná a údajně krásná Isabela. Vídeňský kronikář napsal, že Josef smrt své drahé Isabely hodně oplakával. A sám Josef II. napsal: Žádná princezna nebyla jako ona, byl jsem to já, kdo vlastnil tento poklad, o který jsem přišel ve dvaadvaceti letech: Dopis prý rozplakal i Josefovu matku císařovnu Marii Terezii. Žena na obrázku je Josefova první manželka, krásná ale lesbicky založená Isabela Maria Parmská, která se narodila dne 31. prosince LP 1741 v Madridu v paláci Buen Retiro Luise Alžbětě Francouzské a Filipu Parmskému. Konec první části.
