Dějiny národa Českého - JOSEF II. ŽIVOTNÍ POUŤ FILOSOFA NA TRŮNĚ Díl závěrečný

  Smrt císaře nikoho nezajímala-bylo přece předjaří.

  Josef II. byl patrně jediný panovník, který se přímo vyžíval v čtení pamfletů na svoji osobu, a že jich nejen ve Vídni bylo. Kupříkladu se o něm psalo, že špatně platil nevěstkám a že byl "lakomý". Ne všechna zaváděná opatření byla stejně pokroková jako zrušení cenzury. Dekretem sice odstranil trest smrti, ale místo něho zavedl vedle vězení ve formě veřejně prospěšných prací také přikování, bití holí a vystavování na pranýři, a to zejména cizoložnicím. Vybudoval síť placených policejních špiclů. Osobně Josef II. vydal příkaz, aby byli prověřováni především katoličtí duchovní a jejich úředníci, nejednají-li proti blahu státu. Nechal nepřetržitě sledovat zahraniční diplomaty a svůj systém omlouval poznámkou "Tak vynikající pravda se zřídka dostane až ke mně".

  Často se Josef II. dostávala do konfliktu s tehdejším papežem Piem II. a doporučil všechny jeho pokyny v monarchii k dodatečnému schválení vládou. Rušil kláštery a dal necitelně bourat z jeho pohledu nadbytečné kaple a kostely. Jen do roku 1783 se prodejem klášterů a vůbec sakrálních budov získalo z inventáře na 15 milionu zlatých. Sam císař Josef II. takto získané peníze věnoval státnímu aparátu, úřadům a na opravy některých, zejména starých hradů či tvrzí, jednak v Rakousku, ale také i mimo něj. Tak kupř. byl díky těmto penězům obnoven hrad Kost či dnes již zřícenina hradu Bezděz.

  Ne vše se mu ale tak dařilo. Když poručil, aby zesnulí byli pochováváni nikoli v rakvích, ale v pytlích, hlavně Vídeňané a Pražané se proti tomuto nařízení vzbouřili, a tak císař musel nakonec dekret odvolat, se slovy "asi by to tu opravdu páchlo" . Josefovo reformní nadšení a láska ke svobodě však měly své hranice. Když po výbuchu francouzské revoluce v roce 1789 vypuklo povstání i v habsburském Nizozemí (dnešní Belgie), přikázal rozezlený císař Josef svým generálům "Postřílejte ten šmejd".

  Císař Josef II. prodělal během svého života několik závažných onemocnění. Přečkal pravé neštovice, od jakési vídeňské prostitutky chytil kapavku, trápily ho hemeroidy, které mu dělali potíže při časté jízdě na koni. Na podzim roku 1788 vážně císař Josef II. onemocněl a jeho stav se stále zhoršoval. Příčinou byl zejména těžký a častý kašel, který byl doprovázen chrlením krve. Tehdy začal vážně uvažovat o svém náhrobním nápisu. Měl by znít takto: Tady leží kníže, který ani při nejlepší vůli nemohl prosadit žádný svůj plán pro blaho své velké říše: Nutno dodat, že císař Josef II. v Českém království nebyl nikdy korunován za českého krále, a i to vedlo k jistému opovržení ze strany českých šlechticů a měšťanů.

  Unavený a zesláblý císař Josef II. ještě uvítal maršálka Gideona Laudona, který začátkem října 1789 vyrval z rukou Turků Bělehrad. Pak už se trvale upoutaný na lůžko rezignovaně se všemi jen rozloučil. Jeden z jeho posledních dopisů psal své milované sestře Marii Antoinettě-francouzské královně, která byla vězněna revolucionáři-kousek se dochoval: Milovaná sestřičko, ani nevíš jak rád bych Ti chtěl pomoci, leč sám na smrtelném loži prosím Boha za odpuštění: Srdcervoucí dopis byl zaslán začátkem února 1790., ale odpovědi se na smrt nemocný císař Josef již nedočkal.

  Zemřel časně ráno 20. února 1790, kdy požádal o šálek milovaného bujónu. nechal si zavolat augustiniánského mnicha, který mu udělil i poslední pomazání. Jeho poslední slova údajně zněla: Bible už mně nebude sloužiti, předávám ji tedy do tvých rukou ó pane: Pravdou je, že když zemřel císař Josef II., tak se ve Vídni, Praze a Bratislavě konaly plesy a bály a nikoho smrt císaře příliš nezajímala. Někteří lidé snad ještě dlouho nevěřili, že je císař mrtev. Císař Svaté říše římské, král český a uherský, arcivévoda rakouský, markrabě moravský byl a je dodnes pochován ve vídeňské hrobce. Po jeho smrti byl přijat mladší bratr Leopold II.

  Na obrázku: císař Josef II spolu se svým mladším bratrem a následníkem Leopoldem II.