Dějiny národa Českého - JOSEF VÁCLAV RADECKÝ Z RADČE Díl druhý
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Ve víru válek s Napoleonem
Na podzim roku 1800 se konečně Radecký dočkal, a to když převzal velení 3. pluku vévody Albrechta Sasko-Těšínského ve Steyru. Spolu s ním se 3. prosince LP 1800 zúčastnil bitvy s Francouzi u Hohenlindenu nedaleko bavorského Mnichova. Rakušané byli sice poraženi, ale Radecký se svými kyrysníky sklidil velkého uznání za odvahu při útoku a obezřetnost při ústupu. Další postup nepřítele naštěstí zastavilo příměří a poté mír uzavřený mezi Rakouskem a Francií dne 9. dubna LP 1801 v Lunéville. Radeckého kyrysnický pluk se usadil v Západních Uhrách v Šoproni, odkud často zajížděl do Vídně, kde zasedal v komisi, která se zabývala reformou jízdních útvarů. V září LP 1805 vypukla již třetí koaliční válka s Napoleonem. Tehdy již plukovník Radecký vyrazil opět do Itálie, kde si odvážnými kousky vysloužil generálskou hodnost.
Životní osud byl k Radeckému milosrdný a ušetřil ho mnoha zážitků ze dvou katastrofálních rakouských debaklů např. v bitvě u Ulmu a zejména u Slavkova. Ale také vůbec první porážky Napoleona u Aspernu. Následovalo jmenování do vysoké funkce maršálka rakouských císařských vojsk, kde ho vyznamenal samotný rakouský císař František I. V roce 1813 se opět, tehdy již ve funkci maršálka, ocitl ve válečné vřavě v tzv. bitvě národů u Lipska. Tehdy byl vrchním velitele jmenován Hrabě Karel Filip Schwarzenberg, který si osobně Radeckého vybral jako náčelníka generálního štábu.
Po napoleonských válkách čekal Radeckého jako úspěšného důstojníka odchod do ústraní. Nejprve velel divizi v uherském Budíně a nakonec se stal velitelem olomoucké pevnosti. Už se zdálo, že bude mít klid, když v roce 1831 byl Radecký povolán do čela rakouské armády v Benátkách a Lombardii. O pět let později mu byla potvrzena císařem hodnost polního maršálka, kterou měl prakticky až do své smrti. Po čase se mu začalo říkat "táta Radecký".
Ještě v osmdesáti letech se polní maršálek Radecký postavil do čela armády v revolučním období roku 1848, kdy v Itálii vypuklo protihabsburské povstání vedené sardinským králem Karlem Albertem. Tady ale Radecký jistě pochopil, že jeho věk je až příliš vysoký na to, aby mohl velet jakékoli armádě. Radeckému se na sklonku života dostalo uznání v podobě slavného Radeckého marše, který složil hudebník Johan Strauss starší na jeho počest ve Vídni. V Čechách a na Moravě bal uznán čestným občanem řady měst, a to např. Berouna či Olomouce.
Velký ryze český vojevůdce v rakouských službách, a to nejen v době Napoleonské, zemřel v požehnaném věku 92. let- a to zcela nevojensky. Jako rakouský místodržící v Miláně nešťastně zakopl ve svém pokoji a při pádu si zlomil krček stehenní kosti. Jeho oslabený organismus posléze 5. ledna 1858 podlehl zápalu plic v Miláně. Známý pruský kancléř Otto von Bismarck ocenil jeho kvality nejen jako vojevůdce, ale i jako člověka mravních zásad. Po jeho smrti se všude započaly stavět jeho jezdecké sochy, a to zejména v Rakousku a Čechách. Dodnes je Václav Radecký z Radče pochovaný v Miláně.
