Dějiny národa Českého - KAREL IV. LUCEMBURSKÝ - Mladý princ ve Francii a Itálii

  Karel IV. je dnes považován za nejznámějšího českého panovníka. Podle zjištění antropologů byl císař Karel IV. na svou dobu nadprůměrně vysoký, měřil kole 164 centimetrů a měl svalnatou postavu. Karlův současník italský kronikář Matteo Villani popsal jeho tvář jako širokou s vysedlými kostmi, velké hnědé oči, lysinu nad čelem hustý černý vous na bradě. Při audiencích, které často a rád udílel vždy v sedě, zaměstnával prsty řezáním proutí a měkkého dříví. Na otázky odpovídal pohotově, stručně a někdy vtipně.

  Karel IV. se narodil 14. května L.P. 1316 jako syn krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Při narození dostal jméno Václav. A na svůj přemyslovský původ po matce byl náležitě hrdý, sám navrhoval korunovační ceremoniál a nezapomněl do něj zahrnout i údajné lýkové střevíce Přemysla Oráče. Když byl jako dítě vyrván od matky, dal ho český král Jan Lucemburský na výchovu do Francie, kde také při biřmování přijal jméno Karel, tedy jméno svého strýce francouzského krále Karla. Už v sedmi letech byl se souhlasem papeže oženěn se stejně starou Blankou z Valois, nevlastní sestrou budoucího francouzského krále Filipa VI. Jako manželé spolu začali žít až L.P. 1330.

  Ve Francii se malému Karlovi dostalo skvělé průpravy na budoucí vladařské působení. Karel studoval svobodná umění na pařížské univerzitě. Počátkem L.P. 1331 však Jan Lucemburský povolal svého syna do severní Itálie, aby ho zastupoval ve spravování několika městských státečků, jako Miláno, Modena a další. Bylo to vlastně jakési pokračování pařížských studií v praxi, ovšem s četnými riziky, včetně toho, že Karla a jeho početnou převážně českou družinu v Pavii chtěli otrávit. Během pobytu v Itálii si v bojích Karel vysloužil i první rytířské ostruhy a také tu prožil bouřlivé a doslova erotické románky.

  Krásné Italské ženy ho doslova uchvátily. Varováním mu však byl sen, který později vylíčil ve své latinsky psaném životopise. Zdálo se mu totiž, že ho navštívil anděl sestupující s ohnivým mečem, udeřil muže uprostřed šiku a uťal mu pohlavní úd, a ten smrtelně zraněn umíral v sedě na koni.

  Na podzim L.P. 1333 se Karel konečně vrátil domu do Čech a v následujícím roce ho otec Jan Lucemburský jmenoval moravským markrabětem. Přitom postupně stále více přebíral vládu za věčně nepřítomného otce Jana Lucemburského. Usiloval o upevnění panovnické moci na úkor hašteřivé a zrádné domácí šlechty, od níž navíc požadoval navrácení podvodem nabytého majetku, který česká šlechta získala od krále Jana Lucemburského levněji než "mlýn na Botiči". To se samozřejmě českému panstvu příliš nelíbilo a poštvalo proti mladému markraběti prchlivého krále Jana. Karlova choť Blanka byla dočasně vypovězena, a jak sama psala, "jako děvka" do Brna, a Karel sám se s otcem usmířil až na podzim L.P. 1338, kdy už byl král Jan Lucemburský skoro slepý.