Dějiny národa Českého - KAREL IV. LUCEMBURSKÝ - Otec vlasti

  L.P. 1355 se král římský s český Karel IV. vydal spolu se svou třetí manželkou Annou Svídnickou do Říma na triumfální korunovační jízdu a 5. dubna téhož roku byli oba ve věčném městě korunováni na císaře a císařovnu. Po příjezdu do Prahy navrhl český zákoník, ale pro odpor české šlechty jej však neprosadil. Předem ohlášený Majestát Carolina (Maiestas Carolina) musel císař Karel IV. L.P. 1355 odvolat pod falešnou záminkou, že zkrátka shořel.
Třetí manželka Anna Svídnická zemřela v červenci L.P. 1362 při porodu třetího dítěte.

  Ani ne rok po její smrti se stárnoucí císař oženil znovu s šestnáctiletou Alžbětou Pomořanskou, dcerou pomořanského vévody Bogislava. Ze čtvrtého manželství se Karlovi IV. narodila jako první Anna, budoucí anglická královna, Zikmund příští uherský, římský a český král a nakonec i císař, Jan Zhořelecký, Karel, Markéta a Jindřich. Vedle legitimních dětí měl Karel IV. i několik levobočků, zmíním jen jednoho Giillauna, který byl jako tříletý císaři představen na jeho poslední cestě do Francie L.P. 1377.

  Karel IV. se svou obratnou politikou připojil k České koruně celé Slezsko, Horní a Dolní Lužici a dokonce L.P. 1373 i Braniborsko, které pak nenávratně zastavil jeho syn Zikmund norimberským purkrabím. Karel IV. nebyl pobožným králem za kterého ho pokládají někteří historikové dnes, ale byl spíše rebelem, však se také často dostával do křížku i s papežem, a to hlavně s Klementem VI., ale i s Inocencem V. Papež Klement VI. třeba Karla veřejně káral, že se příliš módně obléká a libuje si v rytířských hrách a zápasech, což je prý pro římského krále nedůstojné.

  O Karlově moudrosti a velkém politickém rozhledu svědčí skutečnost, že když ho Jan Milíč z Kroměříže, bývalý úředník jeho císařské milosti označil za vtělení Antikrista, sám Karel IV. neučinil nic, a přešel to, jakoby se nic nestalo. Navenek se Karel IV. často choval velmi klidně, měl zvláštní povahu, ale z této letargie se dokázal velmi překvapivě vzchopit k ráznému a energetickému činu.

  K stáru císař Karel IV. trpěl nepříjemnou dnou a zánětem nervů. Snad právě tato choroba způsobila, že na podzim L.P. 1378 spadl s koně nebo snad ze schodů tak nešťastně, že si zlomil krční a stehenní kosti a musel ulehnout.
Ve studených komnatách paláce Pražského hradu dostal těžký zápal plic, kterému 29. listopadu L.P. 1378 podlehl. Jeho smrt byla vlastně tak trochu náhlá, protože byl ve skutečnosti ještě plný sil, jen to smutné zranění. Velký učenec a kazatel Vojtěch Raňkův z Ježova ho ve svém smutečním projevu po zásluze nazval latinsky "pater patriae" OTEC VLASTI. Touto větou končím třetí a závěrečný díl o největších z Čechů v naší historiie