Dějiny národa Českého - KDO VLASTNĚ JSME - JAK VZNIKL NÁZEV ČECH

   Jsme Češi, žijeme v České zemi a tvoříme pospolitost zvanou český národ. Jakpak jsme ale k svému jménu přišli? Zcela uspokojivé vysvětlení dosud neexistuje. Nedejme se zmást obecně známou a nejčastější verzí, podle které jsme jméno zdědili po praotci Čechovi!

  Bylo tomu právě naopak-patrně smyšlený předek byl dodatečně nazván po nás, Češích, aby se jméno národa i země naší nějak logicky vysvětlilo. V současnosti si získalo největší autoritu tvrzení, že názvy Čech-Čechy míří svůj původ k výrazu indoevropského jazyka, ke slovu, jehož kořen zněl snad "kel" a znamenal pokolení. plemeno, rod. Základ onoho dávného slova ve starém jazyku Slovanů se pozměnil na "čel" a my je dodnes slyšíme v českém "čeled" anebo v ruském "čelověk".

  Konečnou proměnu pak přivodila domácí přípona Ch. Tak, jako ze slova "bratr" vzniklo koncovkou ch cílově zabarvené podstatné jméno "brach",  tak také z "čel" vzniklo "čech", totiž příslušník rodu, našinec. Později se ze slova "čech" stalo vlastní jméno podřípského kmene, který své historické expanzi ovládl kmeny v okolí a koncem 10.století je sjednotil v českém státě. Ostatní kmenové názvy zanikly, zbyl tedy jen jediný, Čechové.

  Jak známo starší název Čech zněl Bohémie, čili země keltského kmene Bójů. Ještě latinsky píšící kronikář Kosmas ve 12. století nazýval Čechy Bohémy, praotec Čech byl v jeho podání Bohemus. Podoba se slovem "bohém" ve významu nespořádaně žijící člověk, eventuálně příslušník "nevázané umělecké chásky" není náhodou. Významový posun mají na svědomí Francouzi, kteří příliš nerozlišovali a za bohémy označovali nejen české kumštýře a muzikanty, nýbrž nespořádaně žijící lidi přicházející do Francie.

  Jméno Čechy-či Čechové znamená tedy Bohémové, a osobně si myslím, že tento název pro nás platí. Jsme skutečně Bohémové se vším všudy. Nasvědčuje tomu i to, že v naší zemi skutečně žijí lidé "holubičí" povahy, kteří bohužel v historii dokázali zradit nejednoho, ale třeba i českého panovníka. Přesto ale svoji zemi a města v ní máme svým způsobem rádi a nehodláme se o ni dělit. Je naše a doufám, že i naše nadále zůstane. A jak již jednou řekl v jednou ostrém rozhovoru císař Konrád II. knížeti Břetislavovi, " jste národ nezkrotný" , neměl snad Konrád II. v něčem pravdu? To nechám na posouzení vás přátelé české historie.