Dějiny národa Českého - KNÍŽE OLDŘICH A BOŽENA. JAK TO KRONIKÁŘI KOSMAS A DALIMIL VYPRÁVĚJÍ

  Příběh knížete Oldřicha a půvabné selky Boženy odedávna patří k oblíbeným historkám z českých dějin. Jejich setkání, jak ho popsali kronikáři Kosmas a Dalimil, inspirovalo mnohé malíře, například Františka Ženíška. Vždyť kdo by odolal barvité představě z lovu se vracející knížecí družiny, jak s potěšením poulí zraky na krásnou sličnou venkovanku.

  Ale upřímně řečeno, na celé záležitosti cosi nesedí. Vždyť si zkuste představit, že by mocný panovník spatřil sice mimořádně hezké, ale neurozené děvče, okamžitě by se do ní zamiloval, a co více, učinil by z něj svou paní a českou kněžnu k tomu! Kníže Oldřich byl třetím nejmladším synem Boleslava II. řečeného Pobožný a jeho manželky Emmy. Na to, aby se usadil na knížecí stolec, neměl tím pádem ani nejmenší šanci. České knížectví totiž zdědil nejstarší bratr, Boleslav III. Přesto hříčkou náhod na stolec usedl, tady byl spíše dvakrát dosazen právě Oldřich.

  Otázkou je, jak se vlastně kníže Oldřich s Boženou setkal? Knížeti Oldřichovi se z řádného manželství pro neplodnost jeho právoplatné choti nenarodil žádný potomek, avšak z jakési ženy jménem Božena, jenž byla Křesinova, měl syna neobyčejně sličného, jemuž dal jméno Břetislav.(budoucí slavný český kníže Břetislav I.) A co píše Kosmas?

  Jednoho dne totiž, když se vracel skrze selskou ves z lovu, uviděl řečenou ženu, jak pere roucha u studánky, a prohlédnuv si ji od hlavy k patě, vpil do hrudi nesmírný žár lásky. Kníže Oldřich hned pro ni poslal, pojal ji za manželku svou, a staré však manželství nerozvázal, protože toho času každý, jak se mu líbilo, směl mít dvě i tři ženy. Alespoň tak píše kronikář řečený Kosmas. A Kosmas dále píše, že kníže Oldřich byl už dávno ženatý, bohužel nám s neznámou ženou.

  Kosmas popsal celý příběh Oldřicha a Boženy L.P. 1120, tedy zhruba 118 let poté, co se krásná romance vlastně odehrála. To kronika Dalimilova, tady první veršovaná v českém jazyce vznikla až na počátku století 14. A kronikář Dalimil píše: Když v postoloprtské stráni lovil Oldřich, znenadání za jednou vsí na říčkou spatřil selku mladičkou, jak v košilce a bosa, krásně umáčená pere sobě prádlo. Byla krásná, milá Oldřichu se zalíbila, že tvář měla čistou, něžnou. A tak ji učinil svou kněžnou.

  Setkání kladou oba kronikáři do roku 1002, ale podle všeho, co o historii tohoto knížete vím, by právě měl Oldřich se svým vykastrovaným bratrem Jaromírem a matkou pobývat v bavorském exilu a do Čech se patrně vrátil až po roce 1004. Ať už je jejich setkání a celý příběh je jen prostá selská legenda nebo pravda, tak musím uznat, že jako romantické čtení před spaním je to krásné a zajímavé, dobře se u toho usíná. A co více, o jejich vztahu čerpáme jen z legend.

Na obrázku: Český kníže Oldřich a selka Božena.