Dějiny národa Českého - KNÍŽE SVATÝ VÁCLAV A JEHO VINICE
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Kníže Václav byl synem knížete Vratislava. Otec mu zemřel, když byl ještě dítětem. Matka Drahomíra vládla za malého Václava a babička Ludmila ho vychovávala. Václav byl již jako hoch dobrý a snaživý. V budečské škole vynikal v kostelním zpěvu, proto také později rád zpíval při bohoslužbách.
Zbožná kněžna Ludmila dobře Václava vychovala, proto i svatý kníže rád a často konal skutky zbožné donášeje chudým lidem chléb a nemocným dříví, jehož si nemohli pro chorobu zaopatřit, třebaže tehdy byl les všude, kam jen oko dohlédlo. Často kníže svatý Václav spolu se svým věrným rytířem Podivenem přisluhoval při oltáři, chtěje takto poučit lid, že pravému Bohu má se kořit každý člověk, byť na jeho hlavě se skvěla koruna knížecí.
Aby pak bylo ke mši svaté dostatek vína, zřídil kníže Václav nedaleko hradu v Praze nemalou vinici zvanou Opyš (tehdy se tak říkalo výběžku hradčanského vrchu). V této vinici svatý kníže Václav i sám víno lisoval, a také sám, jak uvedl kronikář Kosmas, i hostie pekl v malé kuchyňce.
Hostie a víno pak kníže donášel do všech tehdy stojících pražských kostelů nedbaje ani nejkrutější zimy. Stalo se, že opět jednoho časného rána pospíchal s vínem a hostiemi až do kostela svatého Kosmy a Damiána, který dal sám vystavět nedaleko dnešní Moráně, která se tehdy nazývala pole Smrti. Tam totiž za pohanských dob staří Čechové často přinášelo své oběti bohyni smrti, kterou považovali za nejmocnější, a tak ji začali nazývati Moranou. Ale svízelnou měl cestu svatý kníže za zimních dnů. Tak bylo i toho rána, kdy sněhu bylo po kolena. Podiven, který ho doprovázel, mu říkal, pane, dnes snad s tebou ani na druhý břeh Vltavy nedojdu. Zkřehlé nohy vypovídají mi službu, což abychom se vrátili? Ale svatý Václav odvětil:,, Tak malou oběť je ti za těžko přinést? Vzmuž se Podivene a vzpomeň si, kolikrát Kristus i pro tebe trním kráčel. Jdi po mých stopách a uvidíš, že se ti půjde lépe. A opravdu, jakmile Podiven šel ve stopách svého pána, knížete Václava, zahřívaly se mu nohy, takže zimu již necítil. Ba naopak bylo mu velké teplo, jako v květnovém počasí. Od té doby se stal kníže Václav přítelem a vždy mu věrně sloužil, až do jeho násilné smrti 28. září LP. 935.
