Dějiny národa Českého - KNÍŽECÍ PŘEMYSLOVCI - Díl první: Legenda stíhá legendu

  Počátek vznešeného rodu Přemyslovců je dodnes zahalen tajemstvím. České legendy píší, že jméno tohoto slavného a jediného domácího panovnického rodu vzešlo od bájného Přemysla Oráče, jenž byl kněžnou Libuší povolán k vládě přímo od pluhu. Posléze se podle Kosmovy kroniky vystřídalo na knížecím stolci, tedy údajně na hradišti, které mělo název Chrastev (Vyšehrad), několik jmen, které ale až o několik generací později jiný legendista v severní Itálii dokonce jmenuje. Český překlad těchto "knížat" byl doslovně: Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a údajný otec prvního historicky doloženého knížete Bořivoje Hostivít. Legenda ještě píše, že rod své jméno získal díky tomu, že se často jeho příslušníci přemísťovali z místa na místo (od toho Přemysl) a patrně Bořivoj byl prakticky jediný, který zůstal, poté co před hněvem stařešiny utekl z Levého Hradce na návrší Žiži (Praha), kdo se nastálo usadil. Těžko napsat, jestli je legenda mantovských biskupů skutečná, nebo si i oni utvořili vlastní mýtus.

  Další ranná legenda, jenž byla nazvána Kristiánova, a podle všeho měla k Přemyslovcům nejblíže, jelikož byl její autor patrně sám Přemyslovec, píše jen o prvním historicky doloženém knížeti Bořivojovi a prakticky zcela opomíjí bájného Přemysla Oráče jako zakladatele panovnického rodu. Zaměřuje se prakticky jen na čtvrtého historicky doloženého vládce nad českou kotlinou, knížete a pozdějšího věčného vévodu země Václava a jeho bábu Ludmilu. Popravdě je složité napsat, kdy tento první a ryze český rod začal psát svou historii. Ale budu se držet domácích legend, kde je jako historický zakladatel Bořivoj a jeho žena Ludmila z mělnického rodu Pšovanů.

  Bořivoj byl údajně v rodinném svazku s jiným a v té době slavnějším panovníkem, moravským knížetem Rostislavem, O tomto příbuzenském svazku píše hned několik legend nejedno. Ta první Gumpoldova dokonce naznačuje, že sám kníže Bořivoj pocházel z Moravy a byl Rostislavův nevlastní bratr a podle všeho před hněvem moravských velmožů raději utekl na západ, tedy do Čech a založil zde svou rodovou linii. Další legenda sepsaná bavorskými mnichy dokonce tvrdí, že Bořivoj byl vlastním synem Rostislava a že jej Rostislav vyhnal. Ale ať tak či tak, dá se jistě napsat, že Bořivoj nebo také Gorevoi byl patrně do té doby jediným panovníkem, který se za několik málo let nechal právě na Moravě spolu se svou manželkou Ludmilou a svými syny Spytihněvem a Vratislavem pokřtít, a tím se česká země zařadila na seznam křesťanských zemí, a co více byla brána jako suveréní země bez ohledu na Velkomoravskou říši.

  Přemyslovec Bořivoj, který byl, jak jsem již na začátku psal, vyhnán z Levého Hradce, se tedy usadil na kopci, nebo návrší, které několikrát změnilo svůj název. Jisté ale je, že za Bořivoje I. se prakticky budoucí Pražský hrad jmenoval Žiži a podhradí se podle všeho nazývalo Pracha, a to díky až do očích bijícímu prachu jenž v podhradí ve skutečnosti byl. Bořivoj ihned po svém útěku z Levého Hradce započal spolu se svou ženou Ludmilou stavbu prvního kamenného kostela. Ten byl podle legendy mantovského biskupa Lucia pobořen po sérii válečných střetů s údajnými pohany, kteří v Praze odedávna sídlili.  Název kostela je připomínán i v Kosmově kronice a podle něho se jmenoval kostel Panny Marie na Sněmovním poli.

  Gumpold ještě uvádí, že syn knížete Bořivoje I. Spytihněv do centrální osy kostela přenáší ostatky zemřelého otce Bořivoje, ale tím historie samotné stavby končí. Vratislav, tedy druhý syn knížete Bořivoje totiž nechá spolu se svou manželkou Drahomírou již jako kníže a pán země postavit nový kostel, který byl ale podle archeologických průzkumů na Pražském hradě patrně zpočátku dřevěný. Tím kostelem mám namysli dnešní baziliku sv. Jiří. Tady se údajně mělo odehrávat i nastolení knížete jako suveréního panovníka na kamenný stolec. Konec první části...