Dějiny národa Českého - KNÍŽECÍ STOLEC A ŽIŽI

  Knížecí stolec stál na pahorku Žiži, byl symbolem vladařské moci a známe jej i u Keltů a Germánů. Šlo také o posvátné centrum, které v každém případě souvisí s předkřesťanskými rituály. Pražský kaplan Vavřinec se ve své zprávě z 12. století zmiňuje o kameni stojícím uprostřed  Pražského hradu, za nějž v boji položilo život mnoho bojovníků a knížat českých.

  L.P. 1142 kníže a budoucí král Vladislav opevnil Pražský hrad před nepřáteli, a to nejen ze zahraničí. Bohužel polohu knížecího stolce však dodnes nemůžeme nikdo s jistotou zcela určit. Na základě Kosmovy zprávy L.P. 1034 stál na západ od kostela sv. Jiří, na sever od knížecího paláce a na východ od rotundy sv. Víta (první předchůdce Katedrály sv. Víta od knížete Václava). Často spojujeme knížecí stolec s kultem svatého Víta s pohanským bohem Svantovítem. Knížecí stolec ztrácí svou původní funkci patrně ve chvíli, kdy je Přemyslovcům přiřknut dědičný královský titul, tedy udělení Zlaté buly sicilské L.P. 1212.

  Ale třeba bájný český kronikář Václav Hájek z Libočan umístil knížecí kamenný stolec vévodů úplně jinam. Podle něj stál u pramene Jezerky na rovině před Vyšehradem. Také zde se prý konaly sněmy a lid přísahal věrnost panovníkovi. Jako první podle něho na kamenný stolec usedla samozřejmě kněžna Libuše a po ní její choť Přemysl, jenž Češi uznali za svého knížete. Přemysl zvaný Oráč zaujal své místo na kamenném stolci v knížecí čepici, lýčených střevících a s koženou brašnou jako odznakem svého selského původu.

  Každý, kdo vládl po Přemyslovci, musel přijmout jak čepici, brašnu i střevíce, aby nezapomněl, odkud vzešel. Výraz Žiži připomíná cosi spojeného s ohněm. Bylo to místo, kde údajně plál oheň. Slovo "žiži! se u východních Slovanů zachovalo do dnešních dob a znamená ohníček. I třeba na Slovensku výraz "žíža" znamená ohník. Asociace spjaté s pohanským ohněm nás pomalu, ale jistě, dovádí k názvu našeho hlavního města. Slované, kteří se dostali na území Prahy, se zabývali zemědělstvím, o čemž svědčí i nálezy tzv. pražnic.

  Pražnice byly mělké hliněné nádoby, obdélníkového tvaru, na nichž se sušilo či pražilo obilí. Z nedozrálých zrn na posvátném ohni v pražnicích se stávala pražma a u místa, kde se rituálně pražilo, se říkalo Praga! Tady patrně název budoucího hlavního města Prahy. Vyvýšenina Žiži, na níž se nalézala Praga, byla jistě kulturním místem celého kraje a sídlem velekněze či velekněžky, která se možná, kdo ví jmenovala právě Libuše.

  Ať tak či tak, ještě slavný císař a král Karel IV. dodržoval tento starodávný rituál při korunovaci na českého krále, a to tím, že si nasadil lýkové střevíce bájného Přemysla Oráče, kolem krku přehodil koženou brašnu a na bílém koni v průvodu jel z Vyšehradu na  Pražský hrad ke korunovaci. Kde se dnes kamenný stolec nalézá, to bohužel přesně nevím, ale jisté stopy vedou k obci nedaleko Prahy-Kamenný Přívoz, je to ale jen domněnka, která se opírá o tvrzení starousedlíků v obci Kamenný Přívoz.

Na obrázku: Model Pražského hradu odpovídající stavu kolem roku 1000.