Dějiny národa Českého - KORUNOVAČNÍ JÍZDA DO VĚČNÉHO MĚSTA ŘÍMA
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Karel IV. římským císařem
Stal se jako první Čech římským králem, ano je pravdou, že podobnou situaci jako Karel IV. mohl prožívat i jeho předek Přemysl Otakar II., jenže ten díky Moravskému poli, kde padl, svůj sen nedotáhl do konce. A tak o několik generací později to byl právě Karel IV., který se vydal na cestu za císařskou korunou do věčného města.
Dvanáct dní po milánské korunovaci, kde byl Karel IV. ověnčen železnou Lombardskou korunou se za ním v doprovodu pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic a pod ochranou dvou tisíc převážně českých rytířů přidala k cestě do Říma i Karlova třetí manželka Anna Svídnická. O tom, kolik měl vlastně Karel IV. při cestě za císařskou korunou českých rytířů, se zprávy liší. Historik František Palacký se domnívá, že jich nebylo méně než pět tisíc. K výpravě se 12. března 1355 přidal i vysoký církevní hodnostář kardinál Pierre de Colombiers, který byl papežem Inocencem IV. pověřen samotnou Karlovou korunovací. Na výslovnou žádost Karla IV. všichni přítomní uctili památku Karlova dědečka, císaře Jindřicha VII. Lucemburského, který byl pohřben v katedrále v Pise. Karel v sobě nepochybně viděl pokračovatele slavného lucemburského předka.
Konečně na zelený čtvrtek 2. dubna LP 1355. měl na dohled Řím. Podle slibu, který dal papeži, směl Karel pobýt ve věčném městě pouze jeden jediný den, tedy v den své korunovace. Vedla k tomu hned dvojí opatrnost. Papež se stále považoval za pána Říma, ačkoliv celá kurie sídlila ve francouzském Avignonu. Kdyby se Lucemburk zdržel déle-mohl by být považován za skutečného vládce věčného města právě on. Což si papež nepřál.
České vojsko se ale utábořilo u hradeb Říma. Karel si lišácky vymohl u papeže povolení, že může do Říma vstoupit o den dříve v přestrojení za prostého poutníka. Tak velká byla Karlova zvědavost vidět Řím, ještě před svou vlastní korunovací, Takto, nikým nepoznám, si mohl Karel IV prohlédnout římské chrámy i ruiny starověku. Teprve na Hod boží velikonoční, který připadl na 5. dubna LP 1355., vstoupil ve vší slávě a lesku, za hlaholu městských zvonů a v doprovodu početného vojska, branou Porta Collina poblíž Andělského hradu do Říma.
Seděl prý na krásném bílém koni v purpurovém plášti se svou šestnáctiletou a prý údajně krásnou manželkou Annou Svídnickou po boku a kynutím ruky odpovídal radostně volání davů v ulicích Věčného města. Před mramorovými schody svatopetrské baziliky sestoupil z koně a v čele svého doprovodu vešel dovnitř. Zde ho uvítal kardinál-papežský legát s římskými duchovními. Karel IV. v kapli Panny Marie složil obvyklou korunovační přísahu, že bude ochráncem papeže, římské říše a bude jejím ochráncem.
Z kaple se odebral do hlavní lodě baziliky, kde se k němu připojila i královna Anna Svídnická. Po pomazání a přednesení vyznání víry v jediného Boha následoval vlastní korunovační obřad. Za napjatého ticha, teď už římský císař Karel IV. Lucemburský předstoupil před hlavního kardinála Pierra de Colombiers aby mu byla na hlavu nasazena mitra, meč a jablko moci. Následně poté římští preláti třikrát provolali : Panu Karlovi, nepřemožitelnému císaři římskému a vždy rozmnožiteli říše svaté, ať Bůh mu dopřej spásu a vítězství.
Poté zaznělo Te Deum. Celý chrám se ponořil do ticha, když císař římský, král svaté říše a český promlouval k davu přítomných prelátů. Poté, vlastně stejným obřadem byla korunována i Karlova třetí manželka Anna Svídnicko-Javorská. Všichni nakonec volali Te Deum a Kriste eleison. Po obřadu se císařský pár vydal na cestu po Věčném městě, podél řeky Tibery za ohromného jásotu ke kostelu sv. Jana v Lateráně, kde nový císařský pár v majestátu usedl k hodovní tabuli. Soudobý kronikář ještě dodal, že byl císař po celou dobu své římské jízdy doprovázen dvěma osobními rytíři s taseným mečem v ruce.
