Dějiny národa Českého - KRÁL VÁCLAV I. JEDNOOKÝ

 Krásná legenda o králi, který zachránil Evropu.

  Václav I. se narodil L.P. 1205. jako syn krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstance Uherské. Již ve dvou letech byl díky otcovu novému příklonu k římskoněmeckému králi Filipovi Švábskému zasnouben s jeho o něco straší dcerou Kunhutou Švábskou, se kterou se také později oženil. Přemysl I. nechal svého syna L.P. 1216. zvolit a L.P. 1228. korunovat českým králem. Použil tak jako první právo Zlaté buly sicilské, tedy listiny zaručující českým panovníkům dědičné držení královského titulu.

  Samotný Král Václav I. se v řadě ohledů lišil od svého mimořádně schopného otce. Václav I. se nijak nevyžíval ve vladařských povinnostech, naopak rád se vzdaloval do samoty, kterou vyhledával na svých hradech. Podle jednoho letopisce té doby například nesnášel zvuk zvonů a prý neusnul v blízkosti zlata. Zato se rád a vášnivě věnoval lovu divoké zvěře, dokonce při jednom takovém přišel o oko, jak nám zanechal letopisec František Pražský.

  L.P. 1241. vpadli do Evropy dvěma proudy Mongolové, na Dobrém poli u Slezské Lehnice se jim 9. dubna L.P. 1241 postavil dolnoslezský kníže Jindřich Pobožný a utrpěl katastrofální porážku. Jeho uťatou hlavu Mongolové nabodli na kopí a ukazovali obráncům hradu Lehnice. Celá Evropa byla ve velkém strachu, to i včetně císaře. Samotný český král Václav I. sebral vojenskou hotovost a chtěl se proti Mongolům neohroženě postavit, ale po smrti Čingischána Bátúa, se Mongolové stáhli zpět sami, takže kromě menších šarvátek k velké a rozhodující bitvě ani nedošlo.

  Na druhou stranu byl Václav I. jako jediný, který začal jednat tím, že se postavil vojensky proti Tatarům, jak se mongolské hordě vojáků v té době přezdívalo. Popravdě řečeno, byla to sláva poněkud nezasloužená, Mongolové v dalších týdnech protáhli Moravou, kterou zpustošili cestou do Uher, ale české vojsko se s nimi už prakticky nestřetlo, a také vyprávění o údajné bitvě u Olomouce patří spíše do krásné legendy o statečném králi Václavovi.

  Tak jak rychle Mongolové přišli, tak rychle zase odešli, a do Evropy se již nikdy nevrátili. Napjaté vztahy měl Václav I. se svým jižním sousedem, vévodou Friedrichem, jenž přívlastek měl Svárlivý. Došlo to tak daleko, že samotný císař Friedrich II. pověřil právě Václava I., aby rakouského vévodu vojenskou silou přiměl k rozumu. Václav vtrhnul do Rakouska a při té příležitosti se zmocnil Dolních Rakous a samotné Vídně, nakonec se ale s vévodou usmířil a dokonce dojednal sňatek svého nejstaršího syna Vladislava s jeho dcerou Gertrudou. Bohužel, Vladislav po čase zemřel a Václava I. to zcela zdrtilo. 

  Vzpoura syna proti otci.

 Jak jsem psal v první části, syn českého krále Vladislav zemřel a také smír s Rakouskem dlouho netrval. Již L.P. 1242 vpadl vévoda Friedrich na Moravu, ale české vojsko ho během několika dní vytlačilo zpět, vztahy se dále vyostřovaly, a to i když král Václav I. nabídl ruku své neteře samotnému císaři Friedrichovi II. V lednu L.P. 1246 české vojsko znovu dvěma proudy vpadlo do Rakous, ale tentokrát utrpělo těžkou porážku. Po této události se Václav zdržoval o samotě na svém hradu Zvíkov.

  Česká šlechta mu ale mezitím přichystala v Praze nemilé překvapení. Vzpouru jeho druhého syna Přemysla Otakara, budoucího krále Přemysla Otakara II. 31. července L.P. 1248 na sněmu v Křížové chodbě baziliky svatého Víta zvolila velká část velmožů nespokojených s vládou Václava I. Přemysla spoluvladařem a mladším králem. Trnem v oku jim byla především Václavova okázalá podpora německých kolonistů, kteří se v Čechách usadili.

  Hned na začátku mělo Přemyslovo povstání úspěch. Václav I. se nakonec musel před vzbouřenci uchýlit do Míšně. Teprve když jeden z mála věrných králi, Boreš z Rýzmburka, uštědřil Přemyslovu vojsku u severočeského města Most těžkou a zdrcující porážku, začala se situace měnit ve prospěch krále Václava I. Ale až v srpnu L.P. 1249 ovládl král Václav Prahu a v klášteře na Františku a pod patronací zdejší abatyše a královy sestry Anežky došlo ke smíru otce a syna. Přemysl Otakar II. byl krátce vězněn, nejprve na hradě Týřově a pak na Přimdě. Dokonce padly i dva hrdelní rozsudky, jistý Ctibor byl sťat mečem a Jaroš lámán v kole. Václav I. si sám dobře uvědomoval, že za vzpourou stála šlechta a že Přemysla musí potrestat jen na oko, vždyť to byl jeho jediný syn a budoucí nástupce.

  L.P. 1250 zemřel císař Friedrich II., velký přítel českého krále Václava I. A také rakouský vévoda, a tak země rakouské byly nabídnuty právě Přemyslu Otakarovi II. Václav rád tuto nabídku přijal, i přesto, že se jeho syn musel oženit s více než padesátiletou dědičkou Markétou Babenberskou, tedy sestrou vévody Friedricha. Král Václav, který byl již na konci sil, stižen dnou 22. září L.P. 1253 umírá v Králově Dvoře u Berouna. Jeho smrt velmi těžce zarmoutila hlavně jeho sestru Anežku, budoucí sv. Anežku Českou. Na přání Anežky byl její milovaný bratr král Václav I. pochován v klášteře na Františku, kde mu byla vybudována královská hrobka. Díky králi Václavovi I. se do naši země dostala západní rytířská kultura a rytířské turnaje..

  Ještě chci čtenáře upozornit, že na Wikipedii, která není zcela přesná, je Václavovo datum úmrtí 23. září, je to ale nepravdivé, protože kronikář a učenec Petr Žitavský uvádí datum 22. září, To jen aby Vás to nemátlo.