Dějiny národa Českého - KRÁLOVNA ELIŠKA PŘEMYSLOVNA - Poslední z rodu

  Slavná královna Eliška Přemyslovna, jedna ze čtyř dcer českého a polského krále Václava II. a od roku 1310 manželka Jana Lucemburského, se narodila 20. ledna 1292. Elišce bylo osmnáct let, Janovi čtrnáct, když se brali. V samotném Lucemburku na Elišku pohlíželi z nedůvěrou, a dokonce se traduje, že musela podstoupit test na to, zda je ještě pannou. Nedůvěra pramenila hlavně od římského císaře Jindřicha VII. Lucemburského, tedy od otce budoucího českého krále Jana.

  Matka Elišky byla slavná česká královna Gita Habsburská a podle Petra z Aspeltu podědila Eliška jak povahu, tak šarm právě po mamince. Slavná Přemyslovna Eliška, považována v té době za krasavici pro svou ztepilost a snědou pleť, zdědila zase po svém otci hrdost, vznešenost, ale také panovačnost a velkou ctižádostivost. Matku Gutu Eliška ztratila v pěti letech, společně s dvěma sestrami vyrůstala u cizích lidí na dvoře ovdovělého otce Václava II. S druhou manželkou Václava II. Eliškou Rejčkou se nesnášela, byla to vlastně její vrstevnice, tak asi žárlivost zapříčinila její až někdy hysterické chování vůči maceše. Ovšem nejsmutnější léta zažila Eliška po smrti svého otce mezi léty 1306-1310, a zvláště pak po smrti svého bratra a posledního Přemyslovce Václava III. Časté konflikty měla i s českým králem Rudolfem I. Habsburským, který se nehledě na zlatou bulu sicilskou prohlásil bez souhlasu šlechty za českého krále. Eliška musela opustil i Pražský hrad.

  Manželství s Janem Lucemburským s výjimkou několika pár let také nebylo příliš šťastné, ba naopak. Když král Jan Lucemburský odvezl jejího milovaného syna Václava, budoucího Karla IV., Eliška se přímo zhroutila. Život ji připravil tragický osud a milovaného syna již nikdy nespatřila. Útěchu hledala u českého šlechtice Viléma Zajíce z Valdeka, pána z rodu Buziců, který ale zemřel již 9. října 1319, a tak Eliška ztratila posledního věrného přítele a zastánce proti Janu Lucemburskému. V létě L.P.1322 dokonce musela uprchnout před manželem do Bavorska ke své dceři Markétě, ale ani tady neměla Eliška klid, dokonce žila jen z podpory svých příbuzných a na veřejnosti vystupovala jen výjimečně.

  Ke konci svého života Eliška podporovala Zbraslavský klášter a vehementně usilovala o svatořečení Anežky Přemyslovny. Jak už jsem v jednom článku napsal, Anežka byla svatořečena až ve dvacátém století v roce 1989. Zcela zapomenuta zemřela Eliška Přemyslovna 28. září L.P. 1330. Příčinou smrti bylo pokročilé stádium tuberkulózy a stalo se tak v osmatřiceti letech na Vyšehradě. Pohřbena je ve Zbraslavském klášteře. Když budoucí císař a český král Karel IV. přišel po létech strávených ve Francii a Itálii do Čech, tak jeho první kroky vedly k hrobu své matky Elišky.  Maminku si jistě již mladý Karel nepamatoval, bylo mu pět let, když ho otec Jan odtrhl od Elišky. Eliška Přemyslovna byla poslední ze slavného rodu Přemyslovců a její nelehký život tak byl tečkou za dlouhou dobou, po kterou nám vládnuli skuteční Čechvé s bohatou historií.