Dějiny národa Českého - KRÁLOVNA ELIŠKA REJČKA

  Česká královna.

  Královna Eliška Rejčka vstupuje do historie dvakrát jako královna, potom jako vlivná spojenkyně domácího panstva proti cizím králům, jako zakladatelka významného kláštera, jako iniciátorka nového vkusu v umění, ale také jako osnovatelka úkladů a pohoršlivá milostnice.

  Eliška se narodila 1. září L.P. 1288 v Poznani. Dějinnou úlohu začala hrát Rejčka, když byla ještě dítětem. Tehdy ovšem jako nástroj velmocenských plánů českého krále Václava II. Spojením Čech a Polska chtěl vytvořit středoevropský stát, který by byl schopen čelit převaze jeho habsburských soupeřů. Václav II. chtěl díky sňatku s Eliškou získat Polsko, a tak se dvanáctiletá dívenka, která žila od svého sedmého roku ve vyhnanství se svou macechou, náhle stala cennou politickou zástavou.

  Poselstvo mocného Přemyslovce jí vyjelo vstříc až na hranice české země do Žitavy a doprovodilo ji jako královskou nevěstu po Prahy, kde se stala L.P. 1300 Václavovou chotí a českou královnou. Mladá dívenka si notně musela připadat jako v pohádce, vždyť se vlastně přes noc stala jak českou, ale také polskou královnou.

  Jenže příchod do Prahy ji způsobil asi malé zklamání. A to když se Václav II. brzy po svatbě vydal na výpravu do Polska a jeho teprve dvanáctiletá manželka byla svěřena králově tetě Griffině, někdejší vévodkyni krakovské, která z ní měla vychovat královnu i ženu. Téměř tři roky Eliška neviděla svého manžela krále Václava II., až teprve politické ohledy přiměly Václava, k návratu domu, to už bylo mladé královně 15 let.

  Eliška také po korunovaci přijala nové jméno Alžběta (Eliška). Jak se vyvíjel rodinný život mladičké královny po boku muže o sedmnáct let starším a v kruhu jeho pěti dorůstajících dětí, z nichž nejstarší Václav (pozdější král Václav III.) byl jen o rok starší, než samotná královna Eliška Rejčka? Už tehdy vznikl počátek napjatého poměru mezi oběma Eliškami (Eliškou Přemyslovnou, dcerou Guty Habsburské a Eliškou Alžbětou Rejčkou). Nejhorší bylo, že král Václav II. se tehdy blížil ke konci svých dnů, 21. června podléhá zákeřným souchotinám. Šest dní předtím se narodila Rejčce dceruška Anežka.

  Sedmnáctiletá vdova, cizinka v zemi, která se ocitla ve zmatených poměrech, kde její postavení se patrně ještě více zhoršilo, když rok poté, 4. srpna L.P. 1306, byl zavražděn Václav III. a česká koruna se ocitla v rukou Jindřicha Korutanského, manžela starší sestry Václava II. Anny.

  Naštěstí její trápení netrvalo dlouho, Jindřich Korutanský byl pro neschopnost sesazen a vyhnán, a českou zemi ovládl syn německého krále Rudolf I. Habsburský, který pokládal za vhodné zesílit svůj nárok na české země. A tak se již podruhé stala mladá Rejčka předmětem politického obchodu. Dokonce samotný Rudolf zahořel k mladičké Elišce vášnivou láskou. Na druhou stranu, už to nebyl ten skvělý dvůr jako za Václava II., Rudolf I. byl totiž až moc spořivý, a proto se mu v Čechách říkalo král kaše, nebo král hokynář.

  Největší láska jejího života Jindřich z Lipé.

  Eliščino intimní štěstí netrvalo dlouho, již necelých devět měsíců po sňatku, 3. července L.P. 1307, zemřel mladý král Rudolf na úplavici, vinu na smrti nesla údajně sama Eliška Rejčka, a to tím, že byl zahlcen až příliš vášnivým sexem mladé a náročné choti. Po smrti Rudolfa se Elišce dostalo velké dědictví a vysoká vdovská renta, česká šlechta ji zanechala rozsáhlou královskou výbavu: pět bohatých východočeských měst: Poličku, Chrudim, Vysoké Mýto, Jaroměř a rozhodně ne chudý Hradec.

  Boj o český trůn neskončil smrtí krále Rudolfa, o korunu se přihlásil i bratr zesnulého Rudolfa Fridrich, ale české panstvo nakonec zpět povolalo Jindřicha Korutanského. Jindřich dal dokonce Elišku v Praze střežit, protože její věnná města ve východních Čechách představovala důležitou hospodářskou pozici. Později se královna vdova dohodla se svým švagrem Fridrichem, který ji pomohl utéct z nepřátelské Prahy. Dokonce v přestrojení služebné utíkala přes ves na Zderaze (vesnice, která se nalézala u Karlova náměstí), tam ji očekával vévoda Fridrich a s četnou jízdou ji doprovodil do města Kutné Hory.

  Avšak ani obsazením Východních Čech nedosáhli Habsburkové na českou korunu. L.P. 1310 byl v Praze přivítán nový český panovník Jan z Lucemburku, Rejčka uvítala změnu na trůně, jelikož Jindřich Korutanský byl znovu sesazen z trůnu. Hradecká královna, jak se Elišce přezdívalo, zbavená smrti dvou králů-manželů rodinného štěstí a slávy, musela přihlížet, jak její nevlastní dcera Eliška Přemyslovna, zaujímá místo, které patřilo donedávna ji.

  Eliška Rejčka se brzy sblížila s pánem Jindřichem z Lipé. Eliška se k němu zcela přimkla, málo dbala na to, že byla dvojnásobná vdova. Jan Lucemburský ale na nátlak manželky a královny Elišky Přemyslovny uvěznil Jindřicha z Lipé, a to dne 26. října L.P. 1315. Rejčka byla tímto úkladem bolestně dotčena. Dokonce mladý král Jan Lucemburský se již zabýval myšlenkou dát Jindřicha z Lipé popravit, nakonec však zvítězil rozum a král se s Jindřichem smířil.

  Život Elišky od smrti Rudolfa I. Habsburského byl ve znamení milostných vztahů a intrik hlavně proti své nevlastní dceři. Nakonec se uchýlila do věrného města Brna, ke klášteru Panny Marie. Sbírá staré ostatky, různé relikvie a možná, že tím chtěla odčinit své hříchy z mládí. Byla to jistě velká žena, se vším, co ke krásné ženě patří. Náruživost, hrdost, intriky, a možná, že v očích dnešní moderní ženy budí velkou úctu. Eliška Rejčka zemřela 19. října L.P. 1335 a byla pohřbena v klášteře v síni Panny Marie ve starém Brně stejně, jako její asi největší láska pan Jindřich z Lipé. Je s ním vlastně spojena i po smrti.

Na obrázku pod textem: Bazilika Nanebevzetí Panny Marie v Brně, kde je Eliška Rejčka pochována.