Dějiny národa Českého - LUDVÍK XIV-ROI SOLEI (KRÁL SLUNCE)

  Přesto, že se zaměřujeme výhradně na českou historii, dovoluji si dnes udělat malou změnu a napsat o králi Francie Ludvíkovi XIV. Tento panovník ze slavného francouzského rodu Bourbonů panoval již od svého útlého dětství, bylo mu sotva pět let, když byl 7. června LP 1654 korunován králem v té době velké a mocné říše na západ od nás. Narodil se 5. září LP 1638. Jeho dětství bylo v réžii hlavně jeho vychovatele Filipa z Orleánu a impulzivní matky Anny Rakouské. Především matka Anna se zasadila o to, aby si v té době ještě mladý Ludvík vzal španělskou infantku Marii Terezii Španělskou, taktéž z rodu Habsburků. Manželství však netrvalo příliš dlouho, od LP 1661 do LP 1683, kdy 30. července Marie Terezie náhle zemřela.

  Již od počátku svého samostatného panování věděl, že vládnout Francii není tak jednoduché, nejvíce mu dělala starosti odbojná šlechta. Navíc mu šlechta nikdy nezapoměla, že přenesl své sídlo z Pařiže na nedaleký zámek ve Versailles. Byl to vlastně původně malý lovecký zámeček jeho otce Ludvíka XIII., který krále Ludvíka okouzlil natolik, že nechal vystavět nádherný zámek a ještě famoznější zámeckou zahradu. Další svárem problémů bylo nastolení absolutistické moci, což nelibně šlechta nesla. Taktéž náboženství nebylo za dob jeho panování přímo podřízeno papeži, což bylo do té doby zcela nemožné. Jeho velký zásah proti hugenotům byl přímo smrtící, nelibně to neslo protestantské Nizozemsko a část Německa.

  Zato kultura za Ludvíka přímo rostla. Nastal zlatý věk Francie, a nejen ve stavebnictví, ale také v módě, dvorském životě, písemnictví atd. Ludvík, který miloval okázalost a krásu, se přímo vyžíval ve dvorské etiketě. Miloval baroko. Se svou uměleckou sbírkou se mohl rovnat kdysi římskému císaři a českému králi Rudolfovi II. Habsburskému. Byl velkým milovníkem baletu a hudby. Jeho největším přítelem byl spisovatel Moliére, dokonce byl samotný král kmotřencem i jeho narozeného syna.

  Odvrácenou stranou Ludvíkova panování byly nepřetržité války, které Francii dosti finančně zatěžovaly, hlavně války o španělské dědictví. Asi největším jeho přáním bylo, učinit Francii jen katolickou, také asi proto v době jeho největších represí opustilo Francii takřka 200 000 obyvatel. To ale byla spíše pro Francii velká tragédie, vzhledem k tomu, že emigrovalo mnoho elit té doby, hlavně bankéři, kteří nalezli útočiště v luteránském Švýcarsku či v náboženské tolerantní Anglii.

  Velkou a drtivou ranou byl pro Francii častý hladomor. Asi největší zažila Paříž LP 1709., kdy ve městě udeřily do té doby největší mrazy, zemřelo na desetitisíce lidí a stav národního hospodářství byl na bodu mrazu. Okázalost Pařížanů vystřídal vztek a beznaděj. To ale příliš již těžce nemocný "král Slunce" neřešil. Jeho zdravotní stav se den ode dne zhoršoval, trpěl záhadnou nemocí, která v té době ještě neměla název gangréna. Silné bolesti, které Ludvíka XIV svíraly, byly patrně již nesnesitelné. Lékaři mu často dělali takzvanou venepunkci, což je pouštění žilou, tím se ale jeho stav jen zhoršoval. Ludvík XIV. zemřel 15. září LP 1715. zcela vyčerpaný. Pochován je na svém milovaném zámku ve Versailles. Jeho následníkem a pokračovatelem se po Ludvíkově smtri stal jeho pravnuk Ludvík XV.