Dějiny národa Českého - MARTIN, JAN A STAŠEK - BOUŘE PROTI ODPUSTKŮM

  Když na podzim roku 1411 vyhlásil papež Jan XXIII. křížovou výpravu proti neapolskému králi Ladislavovi I., jenž ho odmítal uznat za papeže ( v té době byli totiž papežové 3), nabízel všem věřícím, kteří se zúčastní křížové výpravy nebo finančně přispějí takzvané ,,odpustky". Zpočátku ono kupčení nenašlo u mnohých odezvu, například proti se postavila i vídeňská univerzita a rakouský vévoda prodej odpustků nepovolil.

  Dne 1.května 1412 dorazil do Prahy s plnou mocí papeže Jana XXIII. jistý děkan Václav Tiem, rodem Moravan z Mikulova, a žádal krále Václava IV. a arcibiskupa, aby směl odpustky hlásat a sbírat peníze. Získal si přízeň krále Václava IV., neboť panovník měl dostávat značný podíl na výnosu. Bula odpustková byla vyhlášena slavnostně bubnováním na veřejných místech a Tiemem ustanovení komisaři. Věřící odváděli peníze a dary buď osobně komisařům, nebo do tří velkých schránek, které byly umístěny v katedrále sv.Víta, v kostele na Vyšehradu a v Týnském chrámu.

  Proti prodeji odpustků se rázně postavili teologové, především Jeroným Pražský a mistr Jan Hus. Měli podporu značné části studentů a brzy i obyvatel Prahy. Byly zpívány potupné písně, schránky byly pomazány smolou a lejnem. Král Václav IV. byl tímto odporem velmi podrážděn, rozlobili ho zvláště výtržnosti v kostelích a na ulicích. Nařídil konšelům města, aby proti buřičům tvrdě zasáhli.

  V neděli 10. července 1412 došlo opět k výtržnostem ve třech kostelích, mladíci byli zatčeni a uvězněni ve Staroměstské radnici. Jednoho přivedli z katedrály sv.Víta, druhého z baziliky sv. Jakuba a třetí byl z Týnského chrámu. Jednalo se o řemeslné tovaryše - Martina, Jana a Staška. Když se o tom dozvěděl mistr Jan Hus, hned s velkým zástupem, který mu o události přišel říct, se odebral za mladíky orodovat.
Konšelé zastrašeni obrovským zástupem lidu mistra Jana ujistili, že se mladíkům nic nestane, ale jakmile zástup odešel, byli mladíci okamžitě popraveni.

  Stalo se tak pravděpodobně na přímý příkaz krále. Pochopové vyvedli mladíky ze Staroměstské radnice a vedli je na popraviště, ale lidé se začali opět sbíhat a katovi nezbylo nic jiného, než příkaz neodkladně vykonat. Přítomného zástupu se zmocnilo velké náboženské cítění. Když biřici volali, že bude zabit každý, kdo se podobným způsobem proviní, mnozí se hlásili, že chtějí trpět pro větší slávu Ježíše. Byli ihned zatčeni a odvedeni do šatlavy.

  Mistr Jan z Jičína, který se dostavil v čele zástupu univerzitních mistrů a studentů, dal těla zavinutá v prostěradlech přenést do Betlémské kaple, přičemž začal silným hlasem zpívat responsorium Isti sunt sancti [tito jsou svatí], které se zpívá o svatých mučednících. V kapli byla těla pohřbena a následující den zde byla za ně sloužena mše, ale nikoliv zádušní, nýbrž slavnostní mše o svatých mučednících. Tyto události nesmírně popudily krále Václava IV. Na dotaz konšelů, co mají dělat, prý odpověděl: A kdyby jich bylo tisíc, ať se jim stane jako těm třem, a nemáte-li katů a biřiců, dám je přivézti z ciziny. ...Ale konšelé se báli nepokojů, a proto zatčené odpůrce odpustků v tichosti propustili.

  Když byla po 2. světové válce znovu postavena Betlémská kaple, byla pod okno na východní stěně sálu umístěna mramorová deska s tímto nápisem:

LÉTA 1412 / DNE 11. MĚSÍCE ČERVENCE ZDE V BETLÉMĚ / Z VŮLE A ZA ÚČASTI VELKÝCH ZÁSTUPŮ OBECNÉHO LIDU / POHŘBENI BYLI TŘI STATEČNÍ MLADÍCI / MARTIN JAN STAŠEK / VZEPŘELI SE KLAMÁNÍ LIDU FALEŠNÝMI ODPUSTKY / A ZA TO BYLI SŤATI / PRVNÍ TO KREV PROLITÁ ZA PRAVDU HUSOVU. / ČEST JIM A VĚČNÁ PAMĚŤ.