Dějiny národa Českého - MILADA HORÁKOVÁ

  Životní příběh

  Je 27. června 1950 půl třetí ráno. V cele Pankrácké věznice píše žena odsouzena k trestu smrti svůj poslední dopis na rozloučenou. Žena, která má ve tváři hrůzná utrpení, kterým za posledních pár let musela v cele Pankrácké věznice projít. Píše dopis pro své nejbližší, jsou to tato slova: Všechno se mě zdá jako neskutečné, a přeci počítám už jen minuty, není to tak zlé, jen o vás teď jde. Buďte silní. Mám vás tolik ráda a taková láska se přece nemůže rozplynout . O tři hodiny později bude Milada Horáková velmi bolestivým a zdlouhavým způsobem uškrcena. Nejstrašnější justiční vražda, bude dokonána.

  Milada Horáková se narodila v roce 1901 jako Milada Králová do rodiny se silnými protirakouskými postoji a s obdivem k Tomáši Masarykovi. Dva ze tří sourozenců ji v jediném dni zemřeli na septickou spálu, ona sama ve 22. letech z jejích spárů vyklouzla jen o vlásek. Posléze vystudovala práva, pak se vdala za Bohuslava Horáka, pozdějšího programového ředitele Československého rozhlasu.

  Společně při okupaci vstoupili do protiněmeckého odboje a spolu také byli v květnu 1940 gestapem zatčeni. Nacisté ji podle všeho nejenže psychicky týrali, ale zajisté i mučili. Sama Milada Horáková vypovídala jen o věcech, které sami nacisté věděli. Stejnou taktiku používala, když ji vyslýchali příslušníci STB, s jediným rozdílem, zde ji vyslýchali a mučili Češi.

  Gestapo ji nechalo zavřít do Malé Terezínské pevnosti, V roce 1944 konečně stanula před soudem, kde ale byla odsouzena k trestu smrti. Nakonec však soud její trest v Drážďanech zmírnil na osm let v káznici, nedaleko Mnichova.

  Po konci II. světové války se konečně Milada Horáková setkala se svým manželem, který dokonce přežil pochod smrti. Poválečné nadšení se však již brzy pro Miladu Horákovou změnilo v drsnou realitu. Jako poslankyně za Československou stranu národně sociální po únoru 1948 je Milada Horáková zbavena všech dosavadních politických funkcí, které vykonávala od podzimu 1945. V březnu téhož roku skládá na protest proti jednání komunistů svůj poslanecký mandát 27. září 1948 si pro ni do její kanceláře přijde STB. Její manžel stačí ještě v poslední chvíli uprchnout, ona už nikoli (už se spolu nikdy neuvidí).

  Vše se pro ni tak, jako za nacismu, opakuje, mučení, vyslýchání a bití. Mezitím se připravuje monstrproces ve stylu velkých sovětských čistek Stalinem. Před soudem spolu s Miladou Horákovou stojí 13. představitelů nekomunistických stran. Jsou obviněni ze špionáží, rozvracení republiky a Milada Horáková dokonce k přípravě třetí světové války (západ proti východu). Vše bylo předem dohodnuté, tedy otázky i výpovědi. I za těchto okolností však Milada Horáková vystupuje před soudem velmi statečně a hrdinsky. Vše řekne tak, aby nikoho neoznačila, a tak mu neublížila.

  K soudu přichází tisíce petic, kde lid žádá pro všechny odsouzené tresty smrti. Proces se dokonce živě vysílá rozhlasem tak, aby vzbudil u obecného lidu k obžalovaným nenávist. Rozsudky jsou nakonec přímo zdrcující: 4. tresty smrti! 5. dlouholetých žalářů a 4. doživotí. Milada Horáková od lidového soudu dostane trest nejvyšší. Je to do té doby jediná žena, kterou komunistická mašinérie odsoudí k smrti. Odvolání o milost jsou smetena ze stolu. A tak je tedy 24. června Milada Horáková popravena.