Dějiny národa Českého - MILOSTNÁ ROMANCE ÚNOS JITKY ZE SVINIBRODU (SCHWEINFURTU)

  Český kníže Břetislav I. vlastně tak trochu navázal na svého otce Oldřicha, a to alespoň v tom smyslu, že i on se stal nesmrtelným romantickým hrdinou v pověstech nám dobře známých jako Břetislav a Jitka. O Břetislavově mládí a dětství se prakticky neví nic, zaznívá jen k nám pouhá legenda, v níž se vypráví jak Břetislav unesl krásnou Jitku z kláštera ve Svinibrodu (Schweinfurtu).

  Břetislav je údělným knížetem na Moravě, sídli na starobylém hradě v Olomouci a Jitka? To je patnáctiletá krasavice, německá šlechtična z krve nordgavských hrabat. Před časem, jak bývalo tehdy zvykem, se Jitka ocitla v rodinném klášteře, byla tam dána do výchovy, Schweinfurt nebo česky Svinibrod, kde Jitka žila, leží v oblasti Bavorska na řece Mohanu. A tam, ve strnulém tichém klášteře ji patrně díky poustevníkovi objevuje i mladý a v té době ještě moravský kníže Břetislav L.P. 1030, který je s družinou na jedné ze svých zahraničních cest. Podle legendy si Břetislav měl jet k císaři Konrádovi II. pro potvrzení moravského údělu.

  Poprvé viděl Jitku při mší v klášteře ve Svinibrodu, zamiloval se do ní po uši na první pohled. Je sám urozené krve, bohatý i mocný, má před sebou vynikající dráhu, mohl by se bez problémů ucházet o Jitčinu ruku a určitě by pochodil, požehnání by mu patrně dal i samotný německý král Konrád II. Volí však raději rytířské gesto, únos z kláštera. Jak to asi tak mohlo být: Břetislav počkaje si na mši svatou uprostřed sálu posílá jistého druha, snad Zvěsta, aby Jitku unesl do komnat a tam čekaje ji po laně posílá dolů, kde již stojí jeho kůň, mečem přesekává řetěz klášterní brány a spanilou Jitku, dívku svého srdce, unáší.

  Družiníci jeho kryjí při únosu Břetislavovi záda a podle legendy jsou zle zohaveni (údy upáleny, mučeni a někteří i kastrováni). Břetislav se tuto hroznou informaci dozvídá až v lesích kolem Svinibrodu od poustevníka. Romance však pokračuje tím, že se údajně Jitka únosu bránila a možná že ani nevěděla, kdo ji vlastně z kláštera unáší. Možná také, že byl únos předem dohodnut už s císařem Konrádem II., ten sice po události v klášteře nechal pročesávat okolí, ale trestat mladého´moravského a budoucího českého knížete se neodvážil, nebo nechtěl.

  Asi netřeba rozebírat, nakolik proslulá pověst odpovídá skutečnosti, nebo je jen selskou legendou stejně, jako u Oldřicha a Boženy. Raději vám napíši co se s Jitkou ze Schweinfurtu a Břetislavem stalo později. Jitka se stala milující partnerkou, povila mu sedm dětí, z toho pět synů. Nejprve Spytihněva (budoucího knížete Spytihněva II.), pak Vratislava (prvního českého krále Vratislava I.), Konráda, Otu a Jaromíra. Nikdy předtím, zdá se, nebyl počet mužských členů Přemyslova rodu tak vysoký. A protože po počátečním impulsu Břetislava a Jitky časem ještě hodně vzrostl, předznamenala velká láska velké dynastické potíže pro budoucno.

  O několik desítek let později se totiž vynořilo takové množství uchazečů o moc, že přemyslovský trůn nemohl návalu kandidátů unést a div se pod tím náporem nezhroutil. Romantická legenda přetrvala až dodnes, v našich dějinách je perlou příběhů, takže ať už se stala tak, či jinak, ještě dlouho ji snad budeme číst a vyprávět našim dětem.

Na obrázku: Břetislav unáší Jitku z rodinného kláštera Babenberků ve Schweinfurtu.