Dějiny národa Českého - MÍRY, VÁHY - ANEB: CO JE ,,MANDEL

  Také někdy přemýšlíte co to bylo či kolik? Zkusme se na to trošku podívat na různé míry....

  Odlišovaly se jak v historickém vývoji, tak i regionálně. Nejen české od rakouských, či moravské od uherských, ale i v jednotlivých krajích. Různým způsobem se měřily, vážily a počítaly i jednotlivé druhy zboží, řemeslníci používaly měr podle tradic ve svých oborech.

  Pro běžné potřeby v hospodářství byly dostačující jen přibližné míry ,,podle oka". Přesnějších měr se používalo při odvádění povinných dávek, v krámech a na trzích. Ve městě byly platné měrné jednotky veřejně přístupné, často označené na zdi radnice či kostela. První upřesnění přišlo na přelomu 16. a 17.století, kdy byl vydán příkaz používat pražských měr. Jednotný metrický systém a desítkovou soustavu zavedla vláda pro celou rakouskou monarchii v druhé polovině 19.st, ale staré české míry, jako palec, věrtel nebo měřice se užívaly ještě dlouho po té.

  Staročeské délkové míry se odvozovaly od průměrných velikostí lidského těla, základem byl loket-délka od lokte k prstům, který se dělil na pídě-vzdálenost mezi roztaženým palcem a ukazováčkem, dále na dlaně a prsty. Podobně jsou odvozeny i další míry, jako např stopa, zvaná též střevíc, palec, pěst(používaly se na měření výšky koní), krok, sáh. Není bez zajímavosti, že míra střevíc vznikla odvozením od délky chodidla panovníka a sáh od rozpětí jeho paží. K historickým délkovým mírám patří také látro, provazec či čárka.

  Větší délky se měřily na míle. S mílí souvisí milníky-patníky. Byly  to původně kamenné sloupky u okraje cest a původně sloužily jako podpora pro jezdce na koni k nasednutí a sesednutí, a tak není překvapivé, že patník je odvozením slova ,,pata".

  Zemědělské produkty se běžně měřily na objemy nádob k tomu určené, jako třeba - vědro, putna, věrtel, džbán či žejdlík. Základem míry pro sypké věci byl korec. Na něm se odměřovala mouka, obilí, luštěniny nebo chmel. Obilí se také měřilo na měřice. Menší míra pro sypké věci byla taky hrst a přehršle. Pro menší míru tekutin byly obvyklá míra pinta, máz, holba, číška a žejdlík, pro větší množství bečky, soudky a lahvice.

  Váhy - nejstarší jsou váhy rovnoramenné miskové, které jsou doložené už ze starověku. Původně byly dřevěné, pak kovové, a to stojící i závěsné. Na konci každého ramene je miska, na jednu se dá vážená věc a na druhou závaží. Bez závaží se obešel pružinový, závěsný a snadno přenosný mincíř.

  Počítání-v minulosti se počítaly věci nejen v desítkové soustavě, ale na tucty, kopy a mandele. Toto počítání vycházelo z magických čísel, kde základní číslo je trojka. Některé zboží se počítalo po párech, tedy dvou, jak dodneška připomíná,,párek". Pořizoval se pár bot, ba i pár nohavic-kalhoty se původně sestávaly ze dvou nohavic připevňující k pasu. K selskému hospodaření patřilo počítání na ,,vrub" a to u dobytka svěřenému pastýři. Na jeho hůl se tak zaznamenal počet kusů.

brázda - cca 30cm až 45,5cm bečka-112l
palec - 2,5cm číška-1,5l
čárka -2mm džbánek-0,5l
dlań - 8cm holba-0,7l
pěst - cca10,5cm korbel-cca 0,5l
píď-cca 20cm korbelík-0,3l
provazec -29m korec -93l
sáh-1,8m lahvice-6l
stopa,střevíc-29,6cm máz-1,4l
krok -76cm pinta-1,9l
látro -22,4m soudek-cca12l
loket -59,3cm škopek-5,5l
míle -6,9km vědro-46-61,5l
záhon-6-8 brázd věrtel -23,3lpozději 15,3l
žejdlík -0,48l 
kopa -60kusů

mandel-15kusů 
půlkopa-30kusů 
tucet -12kusů 
veletucet - 144 (12x12) 
vrh -3 kusy 
stoh -60otepí slámy