Dějiny národa Českého - MÓDA S PROUDEM ČASU - 3.díl

  Španělskou módu k nám do Čech přivedla Beatrice Aragonská, manželka krále Matyáše Korvína a dcera neapolského krále Ferdinanda I. Zpočátku se k její módě šlechta stavěla chladně, pobuřovala je, ale zároveň se chtěli královskému dvoru vyrovnat, a tak nezbylo nic jiného, než začít utrácet. A že to byly mnohdy sumy horentní, až pro některé šibeniční....ale to byl teprve začátek. Šílenství propuká, zde se může směle říct, že se jednalo o prvopočátek módy jako takové.

  Období dominantního vlivu Španělska na evropské odívání trvalo přibližně cca do roku 1620.

  Ženská i mužská móda se v té době formovala korzetem, který se vystužoval kosticemi a u dívek dokonce kovovými destičkami, které mělo zabránit růstu poprsí ve vývinu. Sukni ženám podpírala krinolína s kovovými obručemi, vycpávkami z plsti a mořské trávy. Přes korzet a krinolínu si ženy navlékaly dvojité svrchní roucho z těžkého hedvábí, zdobené nejčastěji perlami, drahokamy a výšivkami. Živůtek byl u krku obyčejně zakončen tuhým límcem, nebo malým okružím, známým také pod názvem ,,krejzl". Ten se v průběhu času zvětšoval. V přísně katolickém Španělsku byl vyžadován taktéž přísný účes. Vlasy bývaly vyčesány vysoko a upevňonaly se u temene. Účes byl také hojně zdobený převážně perlami. V nemalé míře se také nosili různé kloboučky.

  Účes mužů byl krátce střižený, nosí se krátké bradky. Pokrývkou hlavy byl baret nebo vysoký tuhý klobouk. Stejně, jako u dámského šatu, se i zde klade důraz na pas, který je taktéř formovaný korzetem. Na ramenou se nosí pelerýny, ať krátké či dlouhé, ty jsou ale většinou cestovní. Pánské punčochy se ovšem stávají nejdůležitější částí oděvu. Módní a přepychové byly pletené hedvábné, pletly se i z vlny a bavlny, méně zámožní pak nosily punčochy ze sukna.

  Nepopiratelnou královnou renesanční elegance byla Lucrezia Borgia, jejíž garderóba u příležitosti svatby s Alfonsem d´Este vzbudila úžas nejen kvůli množství střevíčků, jichž bylo 86 a půl páru (v pečlivém inventáři věna je zahrnuta i jedna botka lichá), klobouků (bylo jich deset, zdobených klenoty, z nichž jeden stál deset tisíc dukátů), atd., ale především z důvodu strohosti celkového ladění. Převládala černá, zlatem a stříbrem protkávaná, střídající se s temnými odstíny, které namnoze ani neznáme, například "beretino", což byl odstín šedi, a "pavonazzo", cosi jako brunátný, rudočervený. V rafinovaném zápolení se svými švagrovými Beatricí a Isabellou d´Este (první byla manželkou Ludovica Mora, druhá markýzou z Mantovy) používala Lucrezia disktérních a všudypřítomných informátorů. Stejně si počínaly i její soupeřky; mantovská markýza chtěla být zpravena i o tom, jaký smutek nosí Lucrezia po matce.

  Móda, tedy oblékání, úprava vlasů, šperky, to všechno se tehdy sledovalo s přímo vášnivou pozorností. Neexistuje žádná zpráva velvyslance, kde by se podrobně nepopisovaly róby a průběh ceremoniálů. Když zmocněnec ferrarskéh vévody popisoval přijetí janovského poselství u Mora, neopoměl zdůraznit velmožovo hrdé držení těla, podtrhované vestou ze zlatistého hedvábí s hermelínovou podšívkou. Ministr Cicco Simonetta si do svého deníku zase zaznamenal, že Gian Galeazzo si k setkání s císařem oblékl zlatou "turcu", jakýsi pláštík a baret s perlami a diamanty.

  Úbory ode dvora mívaly proměnlivý život, Obyčejně jimi majitelka dvakrát třikrát oslnila společnost a pak je darovala některé dámě ze své družiny nebo církvi, aby se z nich ušily pluviály a oltářní přikrývky. Byly to už tenkrát látky nesmírně vzácné, unikátní, pohádkově drahé.

  Anglická verze této módy je poněkud jiná. Prvky jako korzet a zvýrazněný pas zůstávají, ale okruží se mění ve vysoké krajkové límce s hlubokým dekoltem u dam a u mužů rukávy zakončují manžety s knoflíčky. Další odchylkou je větší barevnost, módní je bristolská červená, kendalská zelená a coventryská modrá. Ženy se co nejvíce snaží napodobit královnu Alžbětu I. Rukávy převyšují výšku ramen a sukně jsou kratší, než by strpěli ve Španělsku.

A blížíme se k další etapě, baroko.

Na fotografii Juana Španělská