Dějiny národa Českého - MORAVA

  Morava krásná zem posázená vinohradem, tato lidová píseň se stala symbolem naší krásné Moravy, nebo také Moravěnky. Jaká byla ale její historie ještě před tím, než se stala součástí zemích koruny České?

  Období po pádu Velkomoravské říše se v dějinách Moravy nazývá "temné" století. Morava zmizela z písemných pramenů a jen z archeologických nálezů můžeme tušit její osudy. Nápor Maďarů zničil velkomoravskou státní i církevní organizaci. Avšak život na hradištích pokračoval. Některé menší politické celky na Moravě přežívaly ve střední a severní části této země. Ani v době, kdy se po porážce Maďarů na řece Lechu LP. 955 Morava dostala pod vliv rodícího se nového státu Čech, nedošlo k podstatnějším změnám v životě jejích obyvatel. Teprve po jejím opětovném přičlenění k Čechám za správy a později za vlády knížete Břetislava I. je patrné jisté oživení. Tehdy se také jistě ustálily hranice této země, od Čech ji oddělovala Českomoravská vrchovina, na severu přesahovalo moravské území hřbety Jeseníků, hranice dále pokračovala přes Moravskou bránu na hřebeny Beskyd a Javorníků, odtud vedla po řece Olšavě k dolnímu toku řeky Moravy. Rozmezí s Rakouskem tvořila již tehdy řeka Dyje.

  Pokus knížete Břetislava I. rozšířit toto území do Pováží bohužel nevedl k trvalejšímu úspěchu. Na obranu proti nebezpečným Maďarům z Uher, a také z Rakouska, budoval kníže Břetislav I. řetěz hradů, jako Břeclav, Cornštejn, Bítov a Znojmo. Asi kolem LP. 1050 založil kníže Břetislav I. v Rajhradu první klášter na Moravě a předal jej do správy řádu sv. Benedikta a pod břevnovský klášter v Praze.

  Rozdělení Moravy na údělná knížectví neohrozila její celistvost, ani její vztah k českému státu, ba naopak. Každý z údělných knížat měl podle stařešinského řádu právo nastoupit na český knížecí stolec v Praze. Tato vidina je vlastně připoutávala k českému státu. Prvním, kdo se stal českým knížetem, byl Konrád II. Znojemský. Zřízení údělných knížectví mělo pro Moravu přes všechny problémy, hlavně pozitivní význam. Údělná knížata se hodně zasloužila o oživení hospodářství celé země, tedy i české. Znovu se zakládaly kostely a kláštery, kulturní střediska jako kupříkladu Třebíč, Hradisko, Olomouc, mnozí z údělníků měly významné postavení i v zahraničí, s Uherskem a Rakouskem, ale také třeba s Ruskem. A tak trvalé připojení Moravy k českému státu dávalo nový a silnější rozměr.

  Proto Moravané a Češi, jste v této zemi doma, máte společnou řeč, nedělejte tedy prosím rozdíl mezi sebou a naopak se snažte bránit obě země před kořistníky, ať už jsou odkudkoli. Ať věčně žije česká a moravská země, k tomu nám dopomáhej sv. Václave.