Dějiny národa Českého - NARŮSTAJÍCÍ MOC CÍRKVE ,,SVATÉ
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Náprava církve
Římskokatolická církev se v průběhu 13. a 14. století ocitla na samotném vrcholu své moci. Zcela ovládala duchovní, ale nejen ten, život ve společnosti. Přisvojovala si monopol na výklad víry, dozor nad dodržováním pravidel náboženského chování a v mnoha případech diktovala také pravidla každodenního života lidí. Každý křesťan měl povinnost účastnit se obřadů, církevních slavností a poutí, byl povinen odvádět církvi pravidelné dávky (desátky) a platit za náboženské úkony. Církev každému organizovala život, podle jejich představ.
Přenesení papežského sídla a celé kurie z Říma do francouzského Avignonu v roce 1309 neznamenalo, že její postavení nějak ochladne, ba naopak. Stále zůstávala jednou z nejvlivnějších složek evropské politiky. Růst majetku církve i účast v politice znamenaly ovšem její ,,zesvětšení" doprovázené řadou jevů. které byly v rozporu s křesťanským učením a které se stávaly předmětem uvědomělé nebo živelné kritiky.
V Českém království se postavení církve upevnilo zejména v letech vlády Karla IV., který se sám opíral nejen o její autoritu, ale také vydatně přispěl k jejímu rozkvětu i konečnému vymanění z pravomoci světských institucí. Sotva však církev dosáhla v Českém království vrcholu, začaly se projevovat stíny tohoto postavení. Církev díky papežské kurii měla stále větší finanční nároky. Bylo třeba ji platit nejen za udělení církevních hodností a úřadů, ale při trvajícím nadbytku kleriků se vybíraly i poplatky za čekání na výhodné místo.
V Českém království působila řada osobností, které se vyznačovaly vysokou vzdělaností a zodpovědností vůči církvi i společnost. Byl to zejména biskup pražský Tobiáš z Bechyně a arcibiskup Arnošt z Pardubic, kterého posléze v úřadu nahradil Jan Očko z Vlašimi. Tito lidé, ač byli církevní hodnostáři, kárali nenažranost církve zejména ve Francii a v německé říši, avšak sami nedokázali zastavit nárust až příliš velké církevní moci. To patrně vedlo k papežskému schizmatu, který vyvrcholil v letech 1378 až 1417. K nástupu krize, a to nejen u nás, zapříčinil fakt, že na římském a českém trůnu byl ,,neschopný" a podle církve samotné líný panovník Václav IV., který měl mnoho konfliktů s novým pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Bylo tomu tak doopravdy? Nebyla naopak církev ráda, že na trůně sedí, podle nch neschopný a líný politik! Podle mého mínění ANO...
