Dějiny národa Českého - NATAŠA GOLLOVÁ

  Kdo by neznal tuto krásnou a křehkou herečku! Vynikala nejen humorem, který dokázala s grácií ztvárnit v mnoha komediích, ale i dívenky něžně zasněné a později ženy vážné.

  Nataša se narodila v Brně jako Nataša Hodáčová 27. února 1912 do velmi bohaté rodiny politika Františka Xavera Hodáče (1883 – 1943), který měl ještě s herečkou Annou Sedláčkovou (1887 – 1967) dceru Marcelu Sedláčkovou (1926 – 1969).

  Své křestní jméno získala podle hrdinky z románu „Vojna a mír" a svůj pseudonym si zvolila na počest svého dědečka, historika Jaroslava Golla (1846 – 1929). Už od dětství se věnovala uměleckým zájmům, ale odmaturovala na gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze a nedokončila Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou opustila kvůli umění. Málokdo ví, že plynně mluvila 4 světovými jazyky. Nataša také studovala scénický (výrazový) tanec u Jelizavety Nikolské ( primabalerína Národního divadla v Praze), se kterým vystupovala i v Paříži. Na této scéně si ji patrně vyhlédl český režisér Martin Frič a obsadil ji poprvé do své komedie ,,Kantor ideál", kde si zahrála po boku tehdy velmi slavné Anny Ondrákové. Další role na sebe nenechaly dlouho čekat. Následovaly například filmy : Pohádka máje, Rukavička, Hotel Modrá Hvězda a Roztomilý člověk. Za tyto filmy získala Národní cenu.

  Ve filmu ,,Eva tropí hlouposti" doslova pobláznila celé mužské osazenstvo, neboť bílé večerní šaty jí byly ušity přímo na kůži a neměla pod nimi žádné spodní prádlo!

  Pod jménem Ada Goll hrála v německém filmu KOMM ZU MIR ZURÜCK (1944) Heinze Paula.

  Nataša šla z filmu do filmu, z role do role, a to i na divadelních prknech nejen v Praze, ale i v Olomouci. V soukromém životě to ale neměla vůbec snadné. Pobláznil ji francouzský básník Tristan Tzary, se kterým byla několik měsíců v cizině. Vztah se rozpadl poté, co si básník uvědomil, že ho přitahuje stejné pohlaví. Nešťastná se vrátila domů a po čase začala chodit s hercem Františkem Vnoučkem. Z něj se ale vyklubal nesnesitelný žárlivec a tyran s vyhraněnými komunistickými názory.

  Dalším mužem, a to osudovým, byl Němec Willy Söhnel, kterého přebrala kolegyni Adině Mandlové. Tento muž byl v té době ředitelem Barandovských ateliérů, a i když byl sám Němec, chránil české herce před gestapem. Po válce ale vládla velmi silná nenávist vůči všemu německému a tato vlna smetla i Söhnela. Obvinění vůči Nataše se stáhlo díky tomu, že sama byla dobrovolně jako ošetřovatelka v Terezíně a málem tam zemřela na tyfus.

  Po těchto událostech se stáhla do Českých Budějovic a provdala se za jihočeského režiséra Karla Konstantina. Po filmových rolích se slehla zem. To ale změnil Jan Werich, který si vyprosil, aby mohla ztvárnit roli Sirael ve dvoudílném filmu ,,Císařův pekař a pekařův císař". Díky tomu se herečka vrátila nejen na prkna.

  Následovaly další role, např: tetička z filmu ,,Jáchyme hoď ho do stroje, Pátek není svátek, nebo svérázné tetka z filmu ,,Drahé tety a já". Po smrti manžela zůstala už sama. Milovala společnost, a tak si zvala do svého pražského bytu řadu hereckých kolegů. V 80. letech ji zradilo zdraví a přesunula se do domova důchodců, kde už ji mnoho lidí nenavštěvovalo. Zemřela v roce 1988 ve věku 76 let.