Dějiny národa Českého - NÁZEV STŘEDOVĚK Díl první
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Stěhování národů ve středověku
Název středověk, který dnes s oblibou vyslovujeme, píšeme či přednášíme v dobách našich dávných předků nikdo neznal. Dnes je to ale nejběžněji užívaný pojem pro členění periodizace dějin. Slova jako starověk-středověk a novověk vlastně vznikly až v době renesanční, a to na dnešním území Itálie. Vyjadřovala tehdejší pohled na vývojové etapy kulturních dějin Evropy. Starověk byl ztotožňován s epochou vysoké klasické civilizace antického Řecka a Říma. Novověk měl prakticky znamenat návrat k antickým ideálům. Naproti tomu středověk, ať raný nebo vrcholný, byl posuzován jako doba temna, úpadku a všeobecně temná staletí.
Středověk ovšem od svého prvopočátku v celé řadě linií navazoval na dědictví pozdně antické, již christianizované Říše římské a zasloužil se mimo jiné právě o udržení kontinuity vzdělanosti od starověku. Vývoj se však ale nečekaně rozdělil. Zatímco v řeckém s římskou kulturou ovlivněném východním Středomoří se rozvíjela tisíciletá městská civilizace v pevně organizovaných formách státně církevní moci byzantského císařství, v ostatní Evropě došlo v souvislosti s rozpadem říše západořímské k zásadním etnickým proměnám.
Koncem 4. století začalo stěhování národů, tedy vpád kmenů jakým byli Hunové, Ostrogótové, Vizigótové, Burgundové a samozřejmě Germáni. Někdy na počátku 6. století na Germány navázal kmen, který byl nazván Slované. V průběhu 7, století došlo ve středomoří k muslimské expanzi, která postoupila na Pyrenejský poloostrov a kvapem dosáhla až k Loiře.
V tomto rozkolísaném světě se vytvářeli počátky nejdříve raného a posléze vrcholného středověkého Západu jako svébytného civilizačního okruhu, který navázal na antické zdroje, ale vyvíjel se samostatným způsobem. Vedle okruhu byzantského a arabského měl však původně značné civilizační opoždění.Nositelem vývoje se stala dosud nevyzrálá etnika, sice s vlastní kulturními tradicemi, ale převážně archaickým vývojem starobylýchi a sociálně nerovných společenských forem.
Nově vznikající křesťanství se udrželo ve své katolické a kulturně latinské podobě v romanizovaných oblastech, jakou byla např. Galie (zhruba dnešní Francie) a Itálie. Církev zde tvořila síť městských biskupství a v Římě zpočátku sídlil i pod ochranou byzantského císaře papež, který byl vlastně jen respektovaným nástupcem sv. Petra. Nejvýznamnější z nově vzniklých barbarských říší bylo zajisté království Franků v Galii, Směr dalšího vývoje předznamenal francký král Chlodovík ze slavného rodu Merovejců, který rozpoznal přednosti katolické církve a vlastně je zapojil do vytváření států. Sám přijal křest někdy okolo roku 498..našeho letopočtu. Konec první části...
