Dějiny národa Českého - O HROBU PRAOTCE ČECHA

  V praotce Čecha jako historickou postavu věřili prostí lidé i učenci řadu staletí. Není to ostatně tak dávno, kdy se události líčené v pověstech přestaly vkládat do učebnic dějepisu. Dlouho požívaly důvěry, považovaly se za plnohodnotnou součást naši historie. Nepřekvapuje, že o praotce Čecha projevili zájem jak archeologové, tak i historici, a pokoušeli se najít i jeho hrob.

  S lokalizací místa, kde by měly pozůstatky našeho praotce ležet, byly potíže. Ctiněves představovala jen jednu z několika možností. Další eventualitou byl vrch zvaný Želiv, vypínající se blízko Ctiněvsi. Název lákal: zdálo se, že jméno Želiv je odvozen od slova "želeti".

  Třetí místo označil kdysi český historik a spisovatel Daniel Adam z Veleslavína, asi náš nejznámější tiskař. Melantrichův zeť a také slavný učitel historie na Pražské universitě. Daniel Adam z Veleslavína poznamenal ve svém díle, že Čech leží na Budči u Velvar, to jest tam, kde v 9. století stávalo dodnes záhadné a nejrozsáhlejší české hradiště.

  Nadšení amatéři a zasvěcení archeologové hledali a kopali na řadě míst, vesměs však bez výsledku. Pokud totiž jejich rýče narazily na nějakou hmotnou památku, nikdy nepotvrdila teorii o hrobu praotce Čecha. Už v první polovině 17. století nařídil kníže Lobkovic kopat ve ctiněvském kostele sv. Matouše a poté na Želivy. Marně však! Zato L.P. 1853 se jednomu z otců naší archeologie, páteru Václavu Krolmusovi, badateli vskutku významném, podařil husarský kousek. Na poli, kousek od ctinivského hřbitova, objevil Čechovu mohylu! Měla prý původní rozměr 33 kroků a Krolmus ji našel zcela v troskách, skoro neznatelně se rýsovala v neprostupném terénu.

  Václav Krolmus kopal dál, a protože věřil, tak nacházel další zajímavosti a cennosti. Kromě střepů našel jakési buližníkové kladívko, které je dodnes ve sbírkách Národního muzea v Praze. Václav Krolmus se domníval, že jde opravdu o část posmrtné výbavy praotce Čecha. Ve skutečnosti nalezl takzvaný sekeromlat z pozdní doby kamenné, tedy památku podstatně starší, zato však více cennou. A tak hledání hrobu praotce Čecha zůstalo dodnes na mrtvém bodě. Existoval? Neexistoval? Těžko posoudit, ale jisté je, že v době 8. a 9. století k nám Slované připutovali odněkud z Ruska. Jestli jejich vůdcem byl právě praotec Čech, to už patrně nikdy nezjistíme, ale název naši země by tomu odpovídal.

  Na obrázku: Fiktivní podoba Praotce Čecha.