Dějiny národa Českého - OTEC VLASTI (KAREL IV.) Díl druhý
www.inadhled Autor: Aleš Hroník
Král římský, český a císař Svaté říše římské
Po italském dobrodružství, které jeho prestiž a osobní zkušenost jen posilnilo, se mladý Karel IV. vrátil v roce 1333 do své rodné vlasti, kterou prakticky neznal. Dokonce jen těžko hledal slova v češtině.
Během následujících 13ti let, po něž Karel zastupoval ve správě království svého otce jako markrabě moravský, se musel vyrovnat s riskantními a státnickými zásahy krále Jana Lucemburského, Přesto jistě díky evropské diplomacii svého otce byl Karel zvolen německými kurfiřty roce 1346 římským králem a následně i králem českým. Sotva ale proběhla v Praze Karlova korunovace v rozestavěné katedrále sv. Víta, vytáhl Karel IV. vojensky proti vzdorokrálovi Ludvíku Bavorskému, jemuž zůstávala zatím věrná většina říšských knížat. Než došlo k prvnímu střetnutí, Karlův sok na stolci římského krále zemřel. Údajně na lovu na medvědy, kde Ludvíka Bavorského stihla mozková mrtvice.
Wittelsbašský tábor se však ani poté ještě nevzdal a dokonce podnítil volbu nového vzdorokrále. Zásadní zlom nastal teprve poté, kdy Karel IV., který nedlouho předtím ovdověl (v Praze zemřela Blanka z Valois), nabídl sňatek Anně Falcké, dceři jednoho z kurfiřtů, svého nejzarytějšího odpůrce, rýnského falckraběte Rudolfa.
Jakmile dosáhl římský a český král Karel IV. svých pozic, soustředil se na diplomatickou přípravu cesty za císařským titulem. Přiznání císařského diadému záviselo zejména na papežské stolici. Svou zejména říšskou politikou vážně rozladil svého dřívějšího přítele a vychovatele v dětství, papeže Klimenta VI. Papež Kliment stále zřetelněji přecházel do opozice proti Lucemburkům a všemožně brzdil Karlovu císařskou korunovaci, i když k urychlení korunovační jízdy do věčného města Říma naopak Karla podněcovali významní italští humanisté a básníci, jakým byl např. Francesco Petrarca, nebo slavný politik té doby Cola di Riezno. Ti od Karla IV. totiž očekávali sjednocení Itálie a obnovení slávy antického Říma.
Ještě než se nakonec Karel IV. vydal na římskou korunovační jízdu po Itálii do věčného města, uzavřel další. již třetí dynastický sňatek. Vstoupil do manželství s neteří uherského krále Ludvíka I., dědičkou slezského knížectví, krásnou a mladou Annou Svídnicko-Javorskou. Těsně po smrti papeže Klimenta VI., padla také poslední překážka a konečně v roce 1355 plnomocníci nového papeže Inocence VI. vložili Karlovi IV. na hlavu korunu císařství římského. Karel IV. se tak ocitl na absolutním vrcholu světské moci v tehdejší Evropě a předpokládal, že získá klid pro realizaci svých plánů.
Započal s vydáním Zlaté buly Karla IV., která, jak se ukázalo, platila až do jejího zániku, tedy do roku 1806. V říšské i evropské politice mohl teď již císař římský Karel IV. dosahovat určitých úspěchů jen díky tomu, že se opíral o silnou rodovou doménu, již tvořilo zejména České království s přidruženými zeměmi. Není proto divu, že o toto rodové panství tolik pečoval. Tak, jako v říši, se Karel IV. opíral o sílu své rodové državy, tak v českých poměrech využíval autoritu římského krále a císaře. I když na jedné straně usiloval o vymezení práv Českého království, na straně druhé docházelo často směšování obou jeho funkcí. A i tak přes určité výhody, které znamenalo spojení titulu českého krále a císaře římského, byla zahraniční, především říšská politika Karla IV. pro české země obrovskou zátěží a stala se také jedinou z příčin pozdějších vnitřních krizí... Konec druhé části.
