Dějiny národa Českého - OTEC VLASTI (KAREL IV.) Díl třetí
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Pater patriae
Jak jsem již v předchozím díle napsal, Karel IV. spolu se se svou třetí manželkou Annou Svídnickou konečně dočkal vytouženého dědice, který se narodil 26. února 1361 v Norimberku a byl pokřtěn Václav. Karlova nepopsatelná radost však netrvala dlouho. Anna totiž zemřela v červenci LP. 1362 v Praze při porodu dalšího dítěte. Ani ne rok po její smrti se stárnoucí císař znovu oženil s dcerou pomořanského vévody Bogislava šestnáctiletou Alžbětou Pomořanskou. Alžběta byla proslulá svými mimořádnými fyzickými dispozicemi. Kronikář Beneš Krabic z Weitmile o ní napsal: Tato paní císařovna měla v rukou takovou sílu, že si někdyv přítomnosti mnoha knížat, pánů a šlechticů dala přinést novou podkovu, ukovanou pro velkého valacha, a tu podkovou ta paní vzácná svýma rukama ji zlomila.
Ze čtvrtého manželství se Karlovi IV. narodila dcera Anna, budoucí anglická královna, kterou prostý lid v Londýně nazýval Anna Anglická "Dobrá", dále Zikmund, který byl o několik let později přijat nejen za uherského krále, ale také se stal císařem Svaté říše římské a nakonec i králem českým. Dále Jana Zhořeleckého, braniborského markraběte. Karla, jenž zemřel v útlém věku, a též Markéty a Jindřicha, který však zemřel několik měsíců po porodu. Vedle uvedených dětí měl náruživý císař také několik levobočků. Kronikáři zmiňují Guillauma, který byl jako třináctiletý císaři představen na jeho poslední cestě do Francie v roce 1377.
Karel IV. svou obratnou politikou přivtělil k zemím Koruny české celé Slezsko, Horní i Dolní Lužici a v roce 1373 dokonce i Braniborsko, které pak nenávratně zastavil jeho druhorozený syn a budoucí císař Zikmund Lucemburský norimberským purkrabím. Karel nebyl nikdy toliko zbožným králem. za kterého ho pokládají někteří dnešní historici. Se svým někdejším učitelem a pozdějším papežem Klimentem VI. se dostával často do konfliktu a ani s jeho nástupci Inocencem VI, Urbanem V., a Řehořem XI. nevycházel právě ideálně. Papež Kliment VI. například Karla veřejně káral, že se příliš módně oblékal a libuje si v rytířských hrách a zápasech, což prý je nedůstojné římského krále.
Na Karlově dvoře hledal útočiště uprchlý římský politik Cola di Riezno a s císařem si dopisoval i velký renesanční básník Francesco Petrarka, O Karlově moudrosti a značné toleranci svědčí skutečnost, že když ho Jan Milíč z Kroměříže, bývalý úředník jeho císařské kanceláře a později horlivý reformní kazatel, označil za vtělení Antikrista, neučinil vůbec nic, aby mu zavřel ústa a nechal ho klidně kázat dál.
Karel IV. měl zkrátka zvláštní povahu. Navenek se často choval klidně až netečně, ale z této letargie se dokázal velmi překvapivě vzchopit k ráznému a energickému činu. Ke stáru Karel IV. trpěl silnými záchvaty dny, Snad právě tato choroba způsobila, že na podzim roku 1378 spadl z koně nebo snad ze schodů tak nešikovně, že si zlomil krček stehenní kosti a musel ulehnout na lůžko. Ve studených komnatách paláce Pražského hradu dostal silný zápal plic, kterému 29. listopadu uvedeného roku podlehl.
Co napsat na závěr: významný kazatel a učenec Vojtěch Raňkův z Ježova ho ve svém smutečním projevu nad rakví po zásluze latinsky nazval "pater patriae" tedy volně přeloženo "otec vlasti". Pohřben byl a je císař římský, král český v katedrále sv. Víta, kterou započal stavět se svým již slepým otcem Janem Lucemburským od roku 1344. Po Karlově smrti se zhroutil nejen plán na dostavbu chrámu sv. Víta, ale také mnoho dalších politických záměrů.
