Dějiny národa Českého - PERCHTA Z ROŽMBERKA. (BÍLÁ PANÍ)

  Do galerie pozoruhodných osobností doby poděbradské nepochybně patří žena se jménem Perchta Rožmberská. Narodila se patrně L.P. 1429. Údajně se zjevovala na Krumlově, v Jindřichově Hradci, Třeboni, vypráví se o ní kdeco, avšak pravda je střízlivá a smutná.

  Jejím otcem byl slavný Rožmberk Oldřich II., matka Kateřina z Vartemberka. Skutečné jméno ženy opředené pověstmi a báchorkami zní: paní Perchta z Rožmberka a z Lichtenštejna. Byla údajně velmi krásná a zbožná, a pokud snad dokázala něco výjimečného, pak to, že prošla devítiletým peklem nešťastného manželství a nechala nám o tom zprávu. Z vůle otce Oldřicha II. uzavřela L.P. 1449 typický sňatek z rozumu s majetným, ale příliš lakotným a surovým pánem Mikulova, Valtic a dalších zámků Janem z Lichtenštejna.

  Vzájemné antipatie vztah provázely od počátku jejich manželství a přerostly v nekonečné martýrium, když se ukázalo, že otec Perchty z Rožmberka Oldřich II. se nemá k vyplacení slíbeného věna, tedy částky předem dohodnuté. Pro 1000 kop grošů si Jan z Lichtenštejna Perchtu vlastně bral a najednou na něm chtěli, aby trpělivě čekal na slíbenou částku. Konflikt finanční uvolnil řetězovou reakci bezpočtu jiných konfliktů. Osud paní Perchtě naložil na bedra břímě nekonečných ústrků, živoření, surovosti a podobně.

  Odkvétající žena žila na Mikulově ve společnosti neuvěřitelně zlé a majetné tchyně, bláznivé a nebezpečné švagrové a nenáviděného manžela. Její příběh asi nebyl ojedinělý. Perchta ho však v pětadvaceti dopisech příbuzným (neuměla patrně psát, a tak je diktovala svému písaři) zvěčnila. Její intimní korespondence se s trochou nadsázky proměnila v nejstarší české literární dílo vytvořené ženou, takže bílá paní rožmberská je vůbec naši nejstarší spisovatelkou a patrně první.

  A jak došlo ke krátkému spojení, jež ze šlechtičny udělalo bílou paní? Omyl způsobil slavný barokní historik Bohuslav Balbín, který kdesi v Jindřichově Hradci studoval archívy a tehdy živé strašidelné historky nešťastně spojil se jménem Perchty z Rožmberka. Roli vedlejšího motivu mohlo sehrát i její jméno. Perchta bývala už v dávných pohádkách evropských národů bytostí, která v bílém rouše nečekaně zasahovala, aby trestala zlo a odměňovala dobro. Obdobně se začala chovat i Bílá paní rožmberská, strašidlo se svědomím. Posmrtně se zjevovala, aby ochraňovala rodinu, hlídala či kolébala děti, rozdávala sladkosti, trestala provinilce. Jenže to už není historie, ale poezie

  Ve skutečnosti měla Perchta nepříliš šťastný život až do její smrti dne 2. května L.P. 1476. Pochována je ve vídeňském klášteře Panny Marie, který patří řádu sv. Františka.