Dějiny národa Českého - PETR I. Z ROŽMBERKA

Středověký rytíř po boku Jan Lucemburského

  Rod Rožmberků měl v Českém království silnou a nezastupitelnou pozici snad v každé době a jistě u všech po sobě jdoucích panovnických rodů již od Přemyslovců. Někteří se stali i vladaři, přesto však tento ryze český šlechtický rod nikdy nepomýšlel na českou královskou korunu. Je to zvláštní hlavně v době, kdy po vymření rodu Přemyslovců začala doslova tahanice mezi Habsburky, Jindřichem Korutanským a Lucemburky.

  Nakonec byla koruna a trůn nabídnut mladému hraběti z dalekého Lucemburska Janovi, který byl synem římského krále Jindřicha VII. Lucemburského. Ten si kromě rytířských zálib a mravů sebou přivezl až příliš bojácný respekt k české šlechtě, a zejména k rodu Rožmberků,  a v té době jeho "lídra" Petra I. Rožmberka. Tento významný feudál se stal i nejvyšším komorníkem mladého krále Jana Lucemburského. Kdy se tento šlechtic z rodu Rožmberků narodil, to se bohužel již neví, ale jistě to byla ještě v době posledních Přemyslovců Václava II. a jeho syna Václava III.

  Petr I. z Rožmberka byl prvním autorem slavné Knihy rožmberské, která byla sepsána v 1. polovině 14.století česky, nebo spíše staročesky. Petr I. z Rožmberka byl synem Jindřicha I. z Rožmberka a jeho jediné manželky Elišky z Dobrušky. O jeho výchovu se starali zejména cisterciáci v klášteře ve Vyšším Brodě. Zde dostal i svůj přívlastek "kajícník".

  Již v roce příchodu mladého a nezkušeného českého krále Jana Lucemburského se Petr I. z Rožmberka stal nejvyšším komorníkem království českého. Zasnouben byl s nejmenovanou dcerou dalšího významného českého šlechtice té doby Jindřicha z Lipé, jenže poté, co byl na rozkaz krále a zejména královny Elišky Přemyslovny Jindřich z Lipé zatčen a uvězněn, tak Petr I. z Rožmberka zasnoubení zrušil. Jeho plán byl zcela jiný, požádal o svolení zasnoubit se s Violou Těšínskou, bývalou manželkou posledního Přemyslovce Václava III. Král mu vyhověl a pověřil ho vyšetřením na spiknutí proti němu.

  Když byl ale Jindřich z Lipé v červenci 1316 propuštěn z vězení, přeběhl Rožmberk na jeho stranu a usmířil se s ním. Jeho manželka Viola Těšínská rok po této události zemřela a Petru I. z Rožmberka byla nabídnuta Jindřichem z Lipé Kateřina z Vertenberka. V tomto údajně harmonickém manželství se narodilo pět synů a tři dcery- jmenovitě Jindřich II. z Rožmberka, Petr II. z Rožmberka, Oldřich z Rožmberka, Jošt a Jan, dál pak dcery Marcela, která ale zemřela již jako dítě, Anna a poslední dcera neznámého jména.

  V roce 1317 postihl české království velký hladomor, způsobený nejen suchem, ale také rozbroji mezi českou šlechtou, kterou vedl Jindřich z Lipé proti Vilému Zajíci z Valdeka (údajný milenec královny Eliška Přemyslovny). Král Jan Lucemburský s pověřením Petra I. z Rožmberka požádal v této době o pomoc římského krále Ludvíka Bavorského, kterému dal při volbě nového římského krále Jan Lucemburský svůj hlas. Vše nakonec i díky Petru I. z Rožmberka vyřešil až smír mezi králem Janem a odbojnou českou šlechtou, který byl uzavřen v Domažlicích roku 1318. Jako hlavní svědek zde vystupoval Petr I. z Rožmberka, který listinu zpečetil.

  V době rozbrojů se ale Petr I. z Rožmberka obrátil proti českému králi, který jej zbavil hodnosti nejvyššího komorníka království českého. Titul mu byl navrácen až v roce 1325 díky účasti na křížové výpravě s králem Janem Lucemburským do Litvy, kde se hrdinsky vyznamenal. Dokonce se hovoří o údajné záchraně samotného krále před jistou smrtí samotným Petrem, když měl krále vyvést ze sevření nepřátelských válečníků. Petr I. z Rožmberka zemřel dne 14. října LP 1347, tedy v době, kdy byl již českým a římským králem syn Jana Lucemburského Karel IV. Pochován je dodnes v klášteře ve Vyšším Brodě.

  Petr I. z Rožmberka výrazně rozšířil zejména své dědictví v Českém Krumlově, kde také nechal postavit špitál pro chudé sv. Jošta, a zřídil zde i kapli, zasvěcenou sv. Jiří. Patřil k posledním skutečným rytířům své doby.