Dějiny národa Českého - POČÁTKY LÉTÁNÍ

  Snad nic a nikdy víc nepobláznilo lidi tolik, jako na zlomu 19. a 20. století počátky létání. Aviatici se stali znovuzrozenými ,,gladiátory". Byli považováni za novodobé hrdiny a zároveň i za blázny, sebevrahy. V úplných počátcích zkoušeli vzlétnout, či aspoň poskočit až směšně primitivními praktikami. Nejít občas o život, bylo by to k popukání. Publikum jásalo, běhalo po louce sem a tam a zároveň se očekávalo, kdy přijde karambol. Obvykle se dostavil. Na tři starty byla jedna povedená bouračka.

  Chlapi padali jak hrušky. Nic neuměli...nejodvážnější z party se vsoukal do ,,aparátu", jak tehdy říkali, druhý zadržoval řvoucí stroj na provaze jako kozu, třetí lehl do trávy, aby sledoval, zda se monstrum z proutí či trubek potažených plátnem vůbec odlepí od země. Když pilot křikl,, pusť", startér povolil jeden konec provazu a ostatní už bylo v rukou božích. Když náhodou pozorovatel v trávě začal radostně poskakovat, že se mašina na chabý okamžik odlepila od země, hned si parta na úspěch připila.

  Vzlétnout k azuru, to bylo nové náboženství...sekta aviatiků nebyla sice příliš početná, zato doslova zfanatizovaná. Někteří si rozbili rodiny, jiní zbankrotovali. Stylem života a vlastně i zjevem se podobali příslušníkům žebravé řehole. Jejich klášter byly kůlny hrdě označované jako ,,hangáry". V časech pokusů o vzlet vstávali ve dvě, ve tři ráno, zejména za měsíčních nocí. Jedli velmi málo, všichni měli vyzáblé postavy, neboť jejich chatrné mašiny příliš váhy neunesly, takže každé shozené kilo zvyšovalo šanci na úspěch.

  Aviatici měli i svá ,,řeholní" roucha. Typický byl černý huňatý rolák, kožená bunda, k tomu černé či kostkované pumpky a šála obtočená kolem krku. K letecké uniformě náležely také povinné doplňky: placatá bekovka s mohutným štítkem proti slunci, kožené rukavice, brýle proti nehodám, a také nápadný knír. Zvláštní na onom spolku bylo, že sice drželi při sobě, ochotni si pomáhat, zároveň je ale soutěž o nebe nutila tutlat technické tajemství, nedůvěřovat si a žárlit na sebe.

  Na rozdíl od naprosté většiny českých aviatiků, chlapíků s jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou, měl náš první úspěšný aviatik a rekordman ing.Jan Kašpar štěstí, že jeho rodina chudá nebyla. Naopak náležela k pardubické honoraci...