Dějiny národa Českého - Postih pro ,,kacíře

  Klatbu nebo Interdikt označovaly těžké církevní tresty. Uvalit na neposlušné ovečky klatbu mohli jen nejvyšší církevní duchovní nebo papež. Zveřejnění samotného postihu se ujímal obyčejný farář, popřípadě biskup, příslušný bydliště kacíře. Akt prokletí se odbýval s příznačnou středověkou teatrálností. Kněz či biskup na kazatelně před velkým oltářem přečetl ortel, zvony hlasitě zvonily, svíce hořely, ale po vyhlášení klatby příslušný duchovní svíce zhasl, přelomil je a hodil je na zem, jako akt provinění kacíře. Někdy se ve směru zatracencova příbytku házely tři malé kamínky, jako akt k opovržení. Klatbou byl hříšník vlastně vyobcován z křesťanského stáda a zatracen. Nesměl vkročit na svěcenou půdu (tedy do kostelů, klášterů a chrámu) přijímat svátosti oltářní, a neměl právo na křesťanský pohřeb. U církevních hodnostářů, kteří byli takto vyobcováni, nesměli křtít či pohřbívat.

  Pro ostatní věřící platil příkaz nepodat kacíři takto odsouzenému ani chléb, a ani vodu. Byť by to byl bratr či jiný příbuzný. Klatbu bylo ale možno po nápravě z hříšníka sejmout, jestliže se dal na pokání a učinil tak svou nápravu. V opačném případě sáhla církev k tzv.agravaci. To jest ke ztížené klatbě vyhlášením Interdiktu. Vyhlášení Interdiktu situaci zcela změnilo, byla daleko vážnější a postihovala i celá města nebo stovky lidí žijících na vesnicích v hříšníkově bezprostředním okolí.

  Velkým účinkem Interdiktu bylo, že díky jednomu kacíři trpělo celé město. Například u osoby mistra Jana Husa, trpěla prakticky díky papeži Janu XXIII., který na Husa uvalil Interdikt, celá Praha. Vyhlášením Interdiktu počal prakticky platit zákaz veškerých církevních úkonů v označeném městě. V domech se hromadily mrtvoly, protože je nebylo možno církevně pohřbít. Následkem toho byla morová epidemie, která kosila mnohdy celé město. Nikdo si přitom nedovolil nebožtíky pohřbívat do posvěcené země. A tak za Interdikt trvající mnohdy řadu týdnů a měsíců, se města ocitla ve velkém nebezpečí. A protože nebylo možno ani zvony rozeznít, tak nikdo neměl tušení ani o čase. Církev takto strašila věřící, aby si stále udržela svoji moc a vysoké postavení.