Dějiny národa Českého - PRAŽSKÉ HRADBY V DOBĚ KRÁLE VÁCLAVA I.
www.inadhled.live Autor: Aleš Hroník
Událostí v dějinách hlavního města Českého království bylo, když se za vlády Václava I. Praha konečně schovala za pevné hradby. Stalo se L.P. 1235 až 1245, tedy v časech strachu z hrozícího vpádu Mongolů. Celou akci svěřil král mincmistrovi Eberhardovi. Hradby vyrostly jen na pravém břehu Vltavy, kde bylo nejhustší osídlení. Z jedné strany chránilo město prudký tok řeky, z druhé strany dvojitá kamenná zed. Před vnější nižší hradbou byl ještě vodní příkop a mohutný val. Mezi vnější a vnitřní zdí vznikala široká ulice, po které mohly jezdit povozy.
Hradby Starého Města pražského vedly od dnešního Národního divadla přes Národní třídu, ulicí Na Příkopech a Revoluční třídou. Některé osady a usedlosti se tehdy do pražských hradeb nevešly, a tak byly zbourány, nebo zůstaly nechráněné. Zástavba v tzv. Mezihradí (to jest v prostoru mezi Pražským hradem a Vyšehradem) byla už poměrně hustá, ač nikoli souvislá.
Na největším prostranství té doby, tedy u kostela sv. Havla na Havelské tržnici, založil mincmistr a lokátor Eberhard samostatné Havelské Město (také se mu říkalo Nové) budované tehdy v moderní koncepci, podle předloh německých měst s velkým náměstím. Vlastně takové město ve městě okolo hradeb. Podél náměstí vedly rovné ulice, později s dvojí řadou kotců. To je dodnes zřetelné v prostoru Uhelného trhu, Rytířské ulice a Ovocném trhu.V této době začala být Praha gotická. Románské zůstalo jen Staroměstské náměstí. Hradby byly ve velkém rušeny vlastně až za Marie Terezie a Josefa I., kdy bylo město taktéž spojeno. Dodnes jsou ale hradby ještě k vidění hlavně kolem Vyšehradu.
