Dějiny národa Českého - PRAŽSKÉ JEZULÁTKO

 Zvláštní postavení mezi ctihodnými svatými zaujímá soška malého Ježíška, zvaná Pražské Jezulátko. Jezulátko mělo původně španělský pas, ale ve druhé polovině 16. století zakotvilo v Čechách natrvalo. V ten čas si čeští šlechtici s oblibou brali španělské šlechtičny, jako v případě Marie Maxmiliány Manriquez de Lara, která se stala vyvolenou Vratislava z Pernštejna. Marie Maxmiliána si voskovou sošku přivezla z rodného Španělska L.P. 1587. Jejich dcera Polyxena dostala sošku Jezulátka jako svatební dar od rodičů. V jejím majetku Jezulátko zůstalo až do L.P. 1628, kdy podruhé ovdověla. Polyxena se rozhodla, že si sošku zázračného Jezulátka nenechá sama pro sebe, a darovala ji klášteru karmelitánů při chrámu Panny Marie Vítězné v Praze.

  Soška se do kláštera dostala v době, kdy se mu příliš nedařilo. A jen se za ním zaklapla klášterní brána, nastal velký a divotvorný obrat k lepšímu. Modlitby chudých mnichů byly vyslyšeny a císař a král Ferdinand II. Habsburský nařídil vyplácet klášteru dva tisíce zlatých ročně a každý měsíc jej zásobovat potravinami. Paní Polyxena měla svatou pravdu, když mnichům říkala: "Mějte sošku v úctě, starejte se oni, a dobře se vám povede"

  Zvěst o podivuhodné sošce Jezulátka se pomalu rozkřikl mezi Pražany. Říkalo se, že pomáhá hluchým, slepým i chromým. Dokonce požehnalo i klášterní vinice, které dlouhé roky nenesly plody.

  V listopadu L.P. 1631 vpadli do Prahy protestanti ze Saska a jedno z jejich plenění se odehrálo i v Pražském Jezulátku. Klášter byl vypálen, Jezulátku odlomili obě ruce a pohodili je do starého haraburdí za sakristii. Za sedm měsíců dobyli Prahu císařští a karmelitáni se vrátili do svého kláštera. Na chudáka Jezulátko, které leželo kdesi mezi starými krámy, si nikdo nevzpomněl. Jeden mnich jej pak čirou náhodou našel, a kdoví proč, bezrukou sošku zfackoval a zase zahodil.

  Obrat nastal, až když do kláštera přijel Lucemburčan páter Cyril. Když Prahu opětovně začala dobývat švédská vojska, tak si na Jezulátko vzpomněl. Každý den se k němu modlil. Když do kláštera na obranu vpadli císařští vojáci, tak přímo komisař císařského vojska, když viděl v jakém je Jezulátko stavu, nechal jej opravit. A dobře učinil, když Jezulátku přidělali obě ruce, tak hned v srpnu L.P. 1639 se švédská vojska začala nejen z kláštera, ale z celé Prahy stahovat zpět.

  Jezulátko prokazovalo velké zázraky, následoval jeden zázrak za druhým, třeba uzdravení velmi nemocné paní Alžbětě z Kolovrat. Začala se k němu každý den modlit a po nějakém době se opravdu uzdravila. Jezulátko se stalo i terčem zlodějů, naposledy se ho snažil ukrást neznámí muž L.P. 1733, a když se mu ho ukrást nepodařilo, vzal za vděk alespoň říšské jablko a Řád zlatého rouna, které Jezulátku věnoval císař a král Karel VI.

  Díky darům za zázračné uzdravení má Jezulátko celkem i dobře vybavený šatník. Mnoho rouch, které jsou vyšívané zlatem a zdobené drahokamy a perlami. Jedno z nejdrahocennějších vyšívala i samotná císařovna Marie Terezie. Jezulátko také dodnes reprezentuje Prahu po celém světě. Pokud se zastavíte v kostele Panny Marie Vítězné, tak vám všem tuto krásnou a drahocennou sošku doporučuji vidět, třeba vám splní i nějaké tajné přání.