Dějiny národa Českého - PRAŽSKÉ POVSTÁNÍ A VLASOVCI
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Povstání a osvobození
Druhá světová válka vnesla do naší země nejen ekonomický útlum, kolaborující přisluhovače, ale hlavně strach. České země se staly prakticky pohraniční markou. Hitler a jeho nacionální vedení chtělo Čechy zcela vyhladit nebo vyhnat, tak, aby zabral naše území pro jeho "vznešenou" germánsko-árijskou rasu. Prakticky sedm let strachu, na jehož konci bylo nejdříve povstání a nakonec i úplné osvobození od tyranské nadvlády. Vím, že je to již jen historie, ale na druhou stranu to nebylo poprvé, kdy se Německo snažilo o vysídlení českého obyvatelstva, nebo o jeho úplné poněmčení.
Dne 1. května roku 1945 začalo v Přerově povstání proti okupantům. 5. května zachvátilo také hlavní město Prahu. Pražští povstalci nedostatečně vyzbrojeni zejména těžkými zbraněmi, odolávali náporu německých jednotek, které se pokoušely Prahu dobýt zpět, a marně volali o pomoc americkou armádu, která 6. května 1945 vstoupila do Plzně. Americké velení nemělo jasné instrukce o politickém významu osvobození Prahy a generál Eisenhower nechtěl postupovat dále do srdce Čech proti sovětskému velení.
K záchraně Prahy a okolí před útočícími jednotkami, převážně z řad polovojenské a zločinecké organizace SS, přispěl nečekaný spojenec v podobě Vlasovců, tedy ruských vojáků v německých uniformách, kteří vystoupili proti Němcům ve snaze domoci se přijetí do amerického zajetí, Jejich pomoc v kritických dnech povstání byla o to důležitější, že měli k dispozici těžké zbraně, tanky, a silné dělostřelectvo. Což byla rovnováha proti jednotám SS.
Po neúspěšném jednání s Českou národní radou se však začali z Prahy dne 8, května stahovat. Tehdy uzavřela Česká národní rada, v jejímž čele stál profesor Albert Pražák, a vojenské velení povstalecké Prahy v čele s generálem Karlem Kutlvašrem dohodu o odchodu německé zločinecké armády SS z Prahy, která byla v souladu s bezprostřední kapitulací německých ozbrojených sil, podepsanou den předtím v Remeši.
Německé nacistické národní jednotky město nakonec opravdu skutečné opustily a zamířily do amerického zajetí. Ještě než se to stalo, stačily převážně vojáci SS zničit střed města, a zejména budovu Staroměstské radnice, tedy dům, který byl zakoupen českým králem Janem Lucemburským pro pražské konšely. Byla to nenahraditelná ztráta, kterou dodnes Němci nikdy finančně nevyrovnali.
Po odchod z Prahy přece jen několik příslušníků SS a zločineckého gestapa zůstalo a bojovali jako smyslu zbavení i nadále až do 9. května. Jejich odpor však rychle skončil, a to když do Prahy dorazila tanková jednotka Rudé armády a vyčistily ji od zbytku nepřátel. Okupace a samotná válka vykolejily život miliónů českých lidí. Včerejší plnoprávní občané demokratického Československa se náhle ocitli v druhořadém postavení ve vlastní zemi a museli si zvyknout na realitu německého nacistického zločineckého režimu. Nezapomeňme na tuto smutnou historii a buďme ostražitý vůči, jednak Západu, ale hlavně vůči Německu. Historie má tu tendenci se opakovat.
