Dějiny národa Českého - PŘEMYSL OTAKAR II.

  Slavný mladý král Přemysl II. Otakar.

  Přemysl Otakar II. se narodil kolem roku 1233 jako syn krále Václava I. a Kunhuty Štaufské. Měl štíhlou, svalnatou, jen zhruba 168 centimetrů vysokou postavu, vysoké kolmé čelo a mírný předkus, jistě dědický znak Přemyslovců.

  Původně byl předurčen na dráhu kněžskou, ale po smrti jeho staršího bratra Vladislava se stal moravským markrabětem. Na politické scéně se mladý Přemysl objevuje až L.P. 1248, kdy ho skupina českých šlechticů postavila do čela své vzpoury proti jeho otci a zvolila ho za mladšího krále. Porážku povstání si mladý kralevic odpykal krátkým vězením, ale už koncem roku 1251 byl zvolen rakouským vévodou.

  Nové a významné postavení bylo ale spojeno se sňatkem s více než padesátiletou babenberskou dědičkou Markétou. O rakouské země však usiloval i uherský král Béla IV. z rodu Arpádovců, který se je pokusil dobýt silou zbraní. Přemysl však vojska, ve kterých bylo mnoho divokých Kumánů, odrazil a nakonec se i s uherským králem smířil, diplomaticky přenechal Uhrům část Štýrska.

  V září L.P. 1253 zemřel český král Václav I. a mladý Přemysl jako jeho syn musel spěchat z Rakouska do Prahy, aby se ujal osiřelého českého trůnu. Dokonce bylo nutné, aby do příjezdu Přemysla královu smrt česká šlechta utajila. Teď už se jako Přemysl Otakar II ujal vlády, korunovat se však dal až v prosinci L.P. 1261 a do té doby se nechával titulovat jen jako pán Království českého, markrabě moravský a vévoda rakouský.

  V jeho manželství s Markétou, která svým věkem mohla být spíše Přemyslovou matkou, to od počátku skřípalo. A tak se Přemyslovou milenkou stala Markétina dvorní dáma Anežka z Kuenringu. Zatímco jeho manželství zůstalo bezdětné, s půvabnou Anežkou, přezdívanou Palceřík, měl syna Mikuláše, pozdějšího vévodu opavského. Pro případ že Přemysl již nebude mít syna a dědice, pojistil si Mikulášovu dědičnost u papeže Alexandra IV. Ten mu vyhověl, ale Přemysl Otakar II. musel podniknout křížovou výpravu do Pobaltí proti dosud pohanským Prusům. Zajímavostí je, že Mikuláš byl svému otci velmi podobný.

  L.P. 1260 vyvrcholil Přemyslův boj s uherským králem Bélou IV., když ho 12. července drtivě Přemysl Otakar II. porazil v bitvě u Kressenbrunnu na dolním toku řeky Moravy. Český král tak získal definitivně Štýrsko a mohl se s Markétou Babenberskou rozvést. Jeho sláva stoupala každým rokem. Pojal za manželku krásnou Bélovu vnučku Kunhutu Uherskou. S tou byli 25. prosince L.P.1261 v bazilice sv. Víta slavnostně korunováni. S Kunhutou měl celkem čtyři děti- syna Václava (pozdějšího českého krále Václava II.) a tři dcery- Kunhutu, Anežku a Markétu. Následovaly slavné roky Přemyslovy vlády, po Štýrsku získal Koruntany, Kraňsko. Ale nic ani sláva netrvá věčně.

  Osudové Moravské pole.

  Přemysl Otakar II. ke své říši sahající až k Jaderskému moři připojil rovněž Chebsko. Už v době první křížového tažení do Prus aspiroval jako první český vládce na titul římskoněmeckého krále. Říšští kurfiřti se ho však obávali jako mimořádně silného a raději dali přednost dvěma nevýznamným velmožům, kteří spolu soupeřili o říšský trůn, Richardu Cornwallskému a Alfonsovi Kastilskému. Přemysl mezi jimi obratně manévroval a využíval tak jejich slabosti.

  Velkého rozmachu se v době Přemyslovy vlády dočkaly české země. Král rozdělil zemský sněm a zemský soud, jehož úředníci se začali nazývat nejvyššími zemskými úředníky. Založil řadu velkých měst jako například Kolín, Čáslav, České Budějovice, Písek, Vodňany, Klatovy Domažlice, Louny, Kadaň, Břeclav, či Uherské Hradiště, a na samotném sklonku Přemyslovy vlády pak propukla stříbrná horečka u pozdějšího města Kutné Hory.

  Přílišná moc českého krále vadila ostatním říšským kurfiřtům. Když v dubnu L.P. 1272 zemřel Richard Cornwalský a jeho soupeř Alfons Kastilský nezískal podporu u papeže Řehoře X., hledali kurfiřti někoho, kdo by především zkrotil Přemyslovce. Po tajných jednáních nabídli korunu římského krále málo známému hraběti Rudolfovi Habsburskému. Přemysl Otakar II. však vzniklou situaci podcenil. Místo toho, aby pospíchal na říšský sněm do Frankfurtu, válčil v Uhrách s bratrancem své manželky Štěpánem V. A zprávu o tom, že byl zvolen Rudolf I. římským králem, odmítal Přemysl vzít na vědomí. Dokonce se nedostavil ani vzdát novému římskému králi holt.

  Habsburk mu to okamžitě oplatil tím, že zpochybnil Přemyslovo držení rakouských zemí, Štýrska, Koruntan a Kraňska. Na to Přemysl vzápětí reagoval neuznáním Rudolfovy volby za římského krále. A zase na oplátku Rudolf uvalil na nebojácného Přemysla říšskou klatbu. Už tenkrát bylo jasné že válka je pro obě strany nevyhnutelná.

  Na podzim L.P. 1276 vytáhl Rudolf do Rakous a mířil podél Dunaje k Vídni. Přemysl mu chtěl vyrazit vstříc a utkat se s ním už tam, ale na poslední chvíli ho zradil mocný rod Vítkovců v čele se Závišem z Falkenštejna, také Boreš z Rýzmburka, Přemyslovi nakonec nezbylo nic jiného než se Habsburkovi ve Vídni podrobit. A dokonce mu římský král udělil Čechy a Moravu v léno. Koncem roku 1277 dal představitele rebelujících českých pánů, Boreše z Rýzmburka zajmout a popravit, Záviš a s ním všichni Vítkovci utekli k Habsburkovi pod jeho ochranu.

  K rozhodujícímu střetu mezi českým králem a římským došlo dne 26. srpna L.P. 1278 na Moravském poli u vesnice Suché Krůty, dnes Durenkrut. České vojsko zde bylo po těžkém boji a po zradě některých českých pánů, hlavně Vítkovců, poraženo a slavný český král zabit. Sám Rudolf mu však vzdal čest a projevil úctu. Pohřben je král železný a zlatý v Chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Čest tomuto králi.