Dějiny národa Českého - PŘEMYSL OTAKAR II. Díl čtvrtý závěrečný: Smrt na Moravském poli.
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Přemysl Otakar II. v následném boji zůstal vlastně bez spojence a musel se tedy před Rudolfem Habsburským částečně pokořit. Jenže tím, ale vše nekončilo, Naopak římský král Rudolf podněcoval zejména českou šlechtu proti králi a snažil se vyprovokovat nový konflikt, který by přerostl ve válečný stav. Je složité napsat co měl udělat Přemysl zpočátku, ale jisté je, že namísto planého pomlouvání a hádek vůči Rudolfovi Habsburskému měl Přemysl volit vojenský nátlak proti němu hned ze začátku a napadnout Vídeň vojensky, dokud měl ještě na své straně šlechtu a zejména Vítkovce. To ale neučinil, takže se karta proti němu začala obracet. Dostával se do konfliktu nejen s Rudolfem, ale i s českou šlechtou.
Těsně před rozhodující bitvou na Moravském Poli u nedaleké vesnice Durenkrut (Suché Kruty) měl český král oproti Rudolfovi Habsburskému už jen poloviční armádu složenou zejména z moravské a králi věrné šlechty a jeho nelegitimního syna Mikuláše Opavského. Česká šlechta se buďto vůbec bitvy nezúčastnila, nebo přeběhla na stranu Rudolfova tábora. Bylo horké odpoledne 26. srpna Léta Páně 1278 a i s méně početnou armádou se český král bil jako Lev. Padl však a válku nad Rudolfem prohrál.
Teprve události následující ukázaly hluboký vnitřní rozvrat českého státu. Země zůstala bezmocná a vytvořil se stav faktického bezvládí, který prakticky trval pět let, tedy až do roku 1283. Rudolf Habsburský obsadil jako náhradu za válečné náklady Moravu a česká šlechta začala okamžitě vykrádat královské statky, hrady a města, které do té doby Přemysl Otakar II založil, nebo měl pod svou ochranou. V tomto chaosu měli rozhodující slovo zejména Vítkovci, Lichtenburkové, páni ze Žamberka a Rudolfem dosazení Braniboři.
Díky této situaci se v Praze rozpoutalo doslova peklo v podobě hladomoru, cholery a úplavice. Následník trůnu Václav II. byl teprve sedmiletý a královna vdova Kunhuta Uherská nedokázala kolem sebe soustředit síly, které by podpořily autoritu královské moci. O poručnictví nad Václavem soupeřili Ota Braniborský s knížetem Jindřichem Vratislavským. Římský král se mezitím snažil o úplnou likvidaci českého státu s cílem připojit ho k říši, ale tvrdě narazil u české a moravské šlechty. Možná i díky tomu byl nakonec Václav internován na hrad Bezděz, kde byl vlastně držen jako rukojmí.
V tomto chaosu se konečně podařilo převést mrtvé tělo krále Přemysla Otakara II. ze Znojma do Prahy, kde byl následně mrtvý král uložen a pietně jej pohřbít v bazilice sv. Víta na Pražském hradě. Nikdy se, ale domů nenavrátila Rakušany ukradená zbroj a ani zlatá přilbice krále " železného a zlatého". Dokonce ani dnes. Je jisté, že touto bitvou se na nějaký čas podařilo Habsburkům ovládnout celou střední Evropu namísto Přemyslovců. To, ale ještě nikdo netušil, že o několik let později mocní Přemyslovci vymřou po meči, a jejich sláva už bude jen historií.
