Dějiny národa Českého - PŘEMYSL OTAKAR II. Díl třetí: Uvalení říšské klatby na Přemysla Otakara II.
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Jsme skoro na konci vyprávění o králi Přemyslovi Otakarovi II. Zatím se mu vše tak nějak daří. Území, která Přemysl Otakar II. soustředil pod svou vládu ale nelze nazvat státem. Nevytvořila se žádná společná struktura a jediný pojítkem tohoto soustátí byla jen osoba krále. Přesto, že se snažil uspokojit českou a moravskou šlechtu jejím zapojení, jak jsem se v předchozích dílech již zmínil, napětí mezi ním a aristokracií se nadále prohlubovalo.
O neschopnosti posoudit reálně svou situaci nejen doma, ale i v Evropě, názorně dokládá jeho chování při volbě nového římského krále. Po smrti Richarda Cornwallského v roce 1273 se český král Přemysl Otakar II. rozhodl kandidovat na říšský trůn sám. O jeho sebevědomí svědčí i to, že ani nepokládal za nutné se na volbě osobně zúčastnit. Volba se uskutečnila ve Frankfurtu nad Mohanem a český král to patrně považoval za zbytečné. Což jistě neměl dělat.
Proti všem očekávání byl na říšský trůn zvolen do té doby zcela neznámý hrabě Rudolf Habsburský. Neúspěch českého krále při volbě byl tvrdou ranou jeho autoritě a jistě i jeho rozpínavosti. Nový římský král Rudolf Habsburský zahájil promyšleně postup proti českému králi, který ho nazýval " chudým králem z nemanic". Poté, co Přemysl Otakar II. odmítl přijmout od nového římského krále své země jako léno, což bylo plně v rozporu se Zlatou bulou sicilskou, vyhlásil Rudolf v roce 1274 v Norimberku nad Přemyslem říšskou klatbu. To vedlo k neposlušnosti všech kolem Přemysla Otakara II. vůči němu. A netrvalo dlouho a první vzpoura proti českému králi byla na světě. Vše se zatím ale odehrávalo ve vedlejších zemích Koruny české, v Korutanech a Štýrsku.
Jenže první konflikt začal i doma. Po vzoru rakouské šlechty, se začala bouřit proti králi i česká a moravská šlechta. Doslova do jejího čela se energeticky zapojil jihočeský pán z rodu Vítkovců Záviš z Falkenštejna. Jeho cílem bylo spojit rodové statky v jižních Čechách s majetky v Rakousku a vytvořit z nich samostatné říšské knížectví. Dnes by se tomu říkala kolaborace. Český král, který zůstal bez spojenců, ustoupil od vojenského zásahu ve sporu s římským králem Rudolfem a raději se ve Vídni před Rudolfem pokořil. Dokonce se v jeho prospěch vzdal alpských zemí a Chebska. Ve Vídni taktéž souhlasil se sňatkem jeho malého syna Václava (pozdějšího krále Václava II.) s dcerou Rudolfa Habsburského Gutou. Ale ani tak jeho již velké problémy nekončí. Rudolf se totiž rozhodl svého soka zničit zcela úplně. Konec třetího dílu...
