Dějiny národa Českého - PŘÍCHOD ČECHŮ-STAROČESKÉ LEGENDY A POVĚSTI

  Daleko od nás na východě je velká země. V té žili před rokem 700 n.l. naši předkové. Žili v osadách a živili se polním hospodářstvím, chovem dobytka a hlavně lovem divoké zvěře. Ale protože jich stále přibývalo, nedostávalo se jim půdy. Z toho vznikaly mezi nimi hádky a doslova boje.

  V jedné velké osadě žili dva bratři. Jeden se jmenoval Čech, druhý Lech. Přemýšleli jak by svému rodu pomohli k lepšímu živobytí. Napadlo je, že si vyhledají novou zem, neosídlenou, aby nemuseli o půdu bojovat a mohli v pokoji hospodařit. Čech podle pověsti pravil: Všichni si naříkáte na špatné živobytí. Máte bídu, práce není, a proto ani chleba. Vy chcete pracovat na poli, ale zde ho mnoho není. Odejděme tedy z této nehostinné země a hledejme si novou krásnější vlast. Já a můj bratr Lech vás povedeme. Všichni souhlasili.

  A tak hned se chystali na dalekou cestu. Na vozy naložili zboží, stáda dobytka, rozloučili se se starou vlastí a vydali se na pochod. Starostové a ženy jeli na koních, bojovníci šli pěšky v předu a vzadu výpravy.

  Ve dne šli a v noci tábořili pod širým nebem. Přešli řeku Odru, potom Labe až přišli k Vltavě. To už ale byli všichni tak unavení, že už nikam nemohli. Vůdce Čechů kázal zastavit pod velkou horou, která se teď jmenuje Říp. Jak se ale jmenovala v době jejich příchodu, snad ji sám Čech nazval poutní horou, ale to už asi dnes nedokážeme určit.
Všichni odpočívali, ale Čech vystoupil na vrchol hory rozhlédl se po okolí. Líbila se mu rovina pokrytá lučinami, lesy a místy křovím. V dálce na severu se modraly hory jako pevná hradba.

  Sešel k nim a řekl: Myslím že naše putování je skončeno. Obhlédněte okolí, snad se vám tu bude líbit. Zkušení muži se rozešli kolem Řípu a vrátili se s radostnou zprávou: Půda je zde skutečné úrodná, v řekách je plno ryb, a v lesích mnoho zvěře. Nenajdeme nic lepšího! Čech sám posléze prohlásil: Toto je ta země, kterou jsem vám sliboval po cestě, tady zůstaneme. Všichni jásali radostí a na poděkování bohů slovanských zapálili oběti. Novou zemi nazvali z vděčnosti potom, který je vedl - Čechy.

  Nová vlast byla sice krásná, ale divoká a pro člověka dost nehostinná. Toho však se nezalekli snaživí Slované a zůstali. A jak se zpívá v naši krásné hymně: Země Česká domov můj-tak doufám, že ještě mnoho staletí a tisíciletí naším domovem zůstane. Nenechme si ji zabrat, ať z východu nebo ze západu. K tomu nám dopomáhej sv. Václav.