Dějiny národa Českého - PŘÍCHOD NOVÉHO TISÍCILETÍ V ČECHÁCH
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
V České historii je mnoho zvláštních dat. Nejobávanějším je to, které končí číslicí osm, ale ani příchod nového tisíciletí na tom není o nic lépe. V době knížecích Přemyslovců před více jak tisíci lety se s příchodem nového věku (tisíciletí) odehrála doslova dramata, jenž tak tak, že naší zem přímo nesmetla v zapomnění. V celkem klidném období vlády knížete Boleslava II. se na konci jeho vlády odehrálo něco, co by se klidně dalo nazvat signálem špatných dob do budoucna. 28. září 995 byl na hradišti v Libici nad Cidlinou vyvražděn konkurenční, ale zároveň i spřízněný rod Přemyslovců-Slavníkovci. Těsně po události vyřkl budoucí světec a bratr biskupa sv. Radim, jenž sám pak zemřel ve věku 52 let v polském Hnězdně, doslova strašlivé proroctví v novém nadcházejícím tisíciletí, které se vlastně naplnilo.
Těsně po smrti knížete Boleslava II., jenž byl ve své době nazván Pobožným, byl o knížecí stolec doslova krvavý a dlouhý boj. Už v roce 999 byl na knížecí stolec dosazen Boleslavův nejstarší syn, Boleslav III. (Ryšavý) Tento patrně nejkrutější z Přemyslovců doslova rozjel drsný a dlouho trvající boj, ze kterého měli prospěch sousední země, a to zejména Polsko. Tady poprvé, ale ne naposledy, v naši zemi po vyhnání Boleslava III. Ryšavého vládl cizinec. V tomto případě neschopný opilec Vladivoj.
Je pravdou, že jeho doba coby knížete Čechů trvala necelý rok, ale to stačilo k tomu, aby se polským knížetem Boleslavem Chrabrým dotlačený "český kníže" Vladivoj jako první poddal německému císaři a na dlouho oddělil Moravu od Čech. Tím nastartoval sérii proseb o knížecí stolec u německých panovníků.Vše skončilo až v době krále Přemysla Otakara I. v roce 1212 (zlatá bula Sicilská). Ale vraťme se do počátku nového tisíciletí.
Boleslav III. Ryšavý měl ještě dva mladší bratry, jenž se po smrti Vladivoje doslova přetahovali o knížecí stolec. Ještě za panování Boleslava III. Ryšavého byl někde v Lysé nad Labem doslova krutě vykastrován jeden z jeho bratrů Jaromír. Čímž se okruh možných knížat ztenčil, to vzhledem k tomu, že Boleslav III. Ryšavý byl zajat a násilně vsazen do vězení nedaleko polského Hnězdna.
Třetí a nejmladší z bratrů Oldřich, jenž byl taktéž v prvopočátku zajat a posléze vyhnán Boleslavem III. Ryšavým, byl nakonec díky v té době všemocným Vršovcům vykoupen a navrácen na knížecí stolec. Toto rozhodnutí se ale nezamlouvalo právě zmíněným Vršovcům (patrně strach ze msty za kastraci od Jaromíra), a tak vylákali Jaromíra opět do Lysé nad Labem, kde byl samotným Oldřichem po ostré potyčce a snad v opilosti Jaromír oslepen. Tady se ale na stranu ukázala statečnost opět zvoleného knížete Oldřicha, když po návratu na stlec se zbraněmi v ruce získal nad Poláky zpět Moravu, která se stala součástí Čech a českého státu.
Vidinou vymření Přemyslovců se kníže Oldřich rozhodl. že doslova zapudí svou současnou německou manželku Jutu a sobě možná nezákonitě vezme jistou Křesinovu dceru, jenž Kosmas nazval Boženou. Tím byl zachráněný nejen rod Přemyslovců, ale na doslova poslední chvíli i české a moravské země před Němci či Poláky. Oldřich sice po několika letech, kdy se mu narodil syn a budoucí kníže Břetislav I., zemřel, takže za nedospělého synka panoval na chvilku jeho strýc Jaromír, ale rod díky tomu byl zachráněn.
Krutou daň si do dna vypil právě nešťastný kníže Jaromír sám, a to tím, že byl na záchodě, kde břicho své vyprazdňoval Kochanem z rodu Vršovců proboden. České země ale díky narození možná nemanželského synka Břetislava byly zachráněny před uchvatiteli, tedy ať už Němci nebo Poláky. Poučme se z dob těchto a nikdy nevěřme byť slovanským sousedům v Polsku.
