Dějiny národa Českého - PŘÍPAD JANA Z POMUKU (POZDĚJŠÍHO JANA NEPOMUCKÉHO)

  Konec 14. století je v Českém království poznamenán vleklým a urputným sporem mezi králem Václavem IV. a pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, jinak řečeno mezi mocí církevní a mocí státní. Tyto rozpory vyvrcholily konfliktem kolem dosazení nového opata kladrubského kláštera. Král Václav IV. dokonce přemýšlel o zřízení nového biskupství, čímž by se odtrhl západní díl stávající diecéze a moc pražského arcibiskupa by se výrazně oslabila. Nestalo se tak, neboť Jan z Jenštejna zareagoval neobyčejně bystře a do vedení kladrubského kláštera dosadil opata Olena.

  Jan z Pomuku (generální vikář arcibiskupa) podle regulí počkal, až uplyne lhůta určena pro vznesení námitek a volbu 10.3. L.P. 1393 potvrdil. Král Václav IV.,  když se doslechl, že generální vikář lhůtu potvrdil, strašně zuřil. Moc platné mu to však nebylo. Asi za dvacet dní došlo k jednání mezi králem a arcibiskupem. Když měla být dohoda o potvrzení mezi králem a arcibiskupem podepsána, král v návalu vzteku listinu roztrhal a nechal na oplátku (patrně posilněn dávkou alkoholu) zajmout tři arcibiskupské úředníky- Mikuláše Puchníka, Jana z Pomuku (pozdějšího Jana Nepomuckého) a probošta z Míšně Václava Knoblocha. Nejdůležitějším zadrženým měl být samotný arcibiskup, ale ten s pomocí své družiny před královským hněvem uprchl z Prahy na svůj hrad v Roudnici nad Labem.

  Tři nebozí vykonavatelé církevní moci byli odvedeni na Pražský hrad a za přítomnosti opilého krále Václava IV. urputně vyslýcháni. Dokonce z rozkazu krále byli mučeni, jako pálením boku, drcením palců na rukou a nohou, zkrátka hrozná prožili muka. Jelikož král Václav IV. nebyl s výsledkem výslechu spokojen, pokračoval s pálením boků a stydkých míst. Dokonce se traduje, že se král Václav IV. na mučení sám podílel. Mikuláš Puchník a Václav Knobloch podepsali raději před notářem listinu, že o průběhu mučení ani nemuknou a že se postaví i proti svému arcibiskupovi. Jan z Pomuku však listinu podepsat odmítl. Je ale dost možné, že následkům krutého mučení (tortury) Jan z Pomuku podlehl ještě před tím, než vůbec mohl listinu podepsat. Král Václav IV. si však s jeho osudem nedělal starosti a nechal ho shodit do Vltavy.

  Na základě dochovaných údajů vím, že Jan z Pomuku byl svržen do Vltavy 20. března L.P. 1393 a na hladinu tělo vyplavalo 17. nebo 18. dubna 1393, tedy skoro za měsíc. Zachytilo se na mělčině poblíž nynějšího náměstí Curieových. Utopeného generálního vikáře pohřbili mniši ve svém kostele v dnešní Dušní ulici (kostel byl L.P. 1890 zbourán) a již za tři roky 22. listopadu 1396 tělo vyzvedli z klášterní hrobky a přenesli do katedrály sv. Víta na Pražském hradě, kde Jan Nepomucký v klidu odpočívá v honosné stříbrné hrobce až do dnes.

  L.P. 1721 byl nejdříve Jan Nepomucký blahoslaven, aby pak 19. března L.P. 1729 byl nakonec kanonizován, tedy svatořečený, a stal se tak dalším národním světcem v české zemi. Jeho sláva však přesáhla i hranice českého státu, stal se dokonce i patronem Bavorska. Svou popularitu měl a dodnes má i v Belgii, Polsku, a díky jezuitům i v Latinské Americe. A podle sv. Jana Nepomuckého byla pojmenována i studentská kolej v Říme. Zkrátka kult a popularita sv. Jana Nepomuckého byla a je po celém světě.