Dějiny národa Českého - RADIKÁLNÍ KAZATEL JAN ŽELIVSKÝ Díl druhý

  Praha centrem husitské radikální chudiny

 Novoměstská defenestrace, která odstartovala nadcházející husitskou revoluci, byla plně v režii pražské chudiny. Následně došlo k rabování a vypálení desítek pražských kostelů a většina katolických obyvatel Prahy se v děsu dala na úprk z města.

  Zhruba v polovině léta roku 1420 převzal moc nad hlavním městem právě vůdce 1.pražské defenestrace Jan Želivský. Od této chvíle se začala společnost, a to zejména chudina, zcela radikalizovat. Sám Jan Želivský si pro tuto dobu zvolil heslo "Hlas lidu, hlas Boží". Praha se stala na dlouhou dobu sídlem většiny venkovanů, kteří byli se svém nuzným životě a dřinou na několik desítek líných mnichů již otráveni, hlavním centrem. Přesto se ale tato situace nelíbila především nově vzniklým husitským pánům, v jejíchž čele byl Jan Žižka z Trocnova (bývalý voják zesnulého krále Václava IV.), a tak začal mezi radikálními husity a umírněnou husitskou frakcí doslova boj, ve kterém nakonec byla chudina vedená Janem Želivským poražena a vyhnána z Prahy. Želivský tak zůstal v Praze zcela osamocen.

  Tuto neutichající situaci začal řešit i římský a uherský král Zikmund Lucemburský, který měl právo nástupnictví v českém království po svém zesnulém nevlastním bratru Václavovu IV. V červnu 1421 se sešel tzv. Čáslavský sněm, kde byli přítomni Zikmundovi zástupci: Aleš Holický ze Šternberka, Konrád z Vechty, Půta z Častolovic, za moravské pány Vilém z Pernštejna, Jindřich z Lipé a Petr Strážnický z Kravař, Jan Bítovský z Lichtenberka, ale také radikální husitský kněz Jan Želivský. Jednání se týkalo prosazení čtyř pražských článků (artikul), která mělo jediný cíl, a to nápravu církve.

  Za autora článků je považován další husitský kazatel té doby Jakoubek ze Stříbra. Po Čáslavském sněmu, kde byl Zikmund nakonec potvrzen jako jediný následník české koruny, vzal Jan Želivský s radikálními stoupenci Prahu dne 30. června 1421 opět útokem a vyvolal tak v Praze opětovné povstání. Sám Jan Želivský se postavil do čela armády, která byla převážně složená ze sedláků a vesnické chudiny, a začalo tažení nejen proti Praze, ale také i na východ Čech. V tažení do Mostu byl Želivský nahrazen Janem Žižkou.

  Po této výpravě byl Jan Želivský v nemilosti husitských konšelů, kteří ho sice do té doby i tak rádi neměli, ale respektovali ho. Nakonec se ale rozhodli Jana Želivského na základě žaloby Jakoubka ze Stříbra zatknout a nečekaně odsoudit k trestu smrti. Poprava byla vykonána v pondělí dne 9. března LP 1422. Měla být utajena, jenže se velice brzy do řad Želivského stoupenců donesla zpráva o jeho smrti. Dav vzal novoměstskou radnici útokem, ale když našli jen mrtvé tělo Jana Želivského, jen se rozplakali a nakonec bylo tělo neseno celou Prahou.

  Smrtí radikálního kazatele Jana Želivského tak skončilo období vlády radikálních husitů v Praze. Při jeho pohřbu, který se uskutečnil v 16. dubna 1422, všichni Želivského stoupenci nahlas zpívali jeho píseň-Povstaň, povstaň velké pražské město. V roce 1960 byla na Staroměstské radnici v Praze vložena pamětní deska Jana Želivského.