Dějiny národa Českého - RADIKÁLNÍ KAZATEL JAN ŽELIVSKÝ Díl první

  Ohnivý kazatel u Panny Marie Sněžné

  Radikální husitský kněz, který prakticky zapříčinil první pražskou defenestraci, při níž byli z okna Novoměstské radnice vyhozeni králem Václavem IV. dosaženi konšelé Nového Města pražského, se stal zejména v době komunistické hrdinou "dělnického" prostého lidu. Jaký vlastně Jan Želivský, ohnivý husitský kazatel, byl?

  Do roku 1418 se o něm vlastně nic neví. Narodil se snad v Humpolci v polovině roku 1380. Jan Želivský byl členem tzv. želivské řeholní komunity, která patřila k Želivskému klášteru nedaleko Humpolce. Klášter samotný založil okolo roku 1139 český kníže z rodu Přemyslovců Soběslav I. jako odnož benediktinského kláštera na Sázavě. Zde byl od raného mládí příslušníkem i Jan Želivský. Po příchodu do Prahy někdy okolo roku 1415 se Jan Želivský stal členem řádu Premotstrátů, který ale těsně po upálení mistra Jana Husa musel chtě nechtě opustit. Řád samotný jej považoval za zběhlého mnicha s radikálními proticírkevními názory, které stejně jako mistr Jan Hus kázal před prostým lidem.

  V srpnu roku 1418 se stal Jan Želivský kazatelem v kostele svatého Štěpána na Rybníčku v Praze. Kostel byl založen císařem a králem Karlem IV. těsně před Karlovou římskou korunovací v roce 1355 na Novém Městě pražském a byl předán do rukou rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Zde ale Jan Želivský nepobyl dlouho a posléze se přesunul jako kazatel do chrámu Panny Marie Sněžné založeném taktéž Karlem IV. v roce 1347. Zde začalo jeho ohnivé kázání, který mělo u Pražanů velký úspěch. Stal se vlastně tzv. lidovým vůdcem prostého lidu, ale i studentů, zejména Teologické fakulty Univerzity Karlovy. Nepřímo byl považován za mluvčího husitů, ke kterým se přidávala zpočátku pražská chudina, která tak jako tak nemělo co ztratit. O jejich nuzném životě a každodenním strádání Želivský plamenně kázal. Jeho slova zněla: Nebude pánů ani kmánů, před Bohem jsme si všichni rovni. Urážel zejména bohaté křesťany chodící na bohoslužby do kostelů. Jan Želivský, ač uměl dobře latinsky i německy, kázal zejména v rodném jazyce, stejně jako jeho velký vzor Jan Hus.

  6. července roku 1419 došlo nedaleko Staroměstského náměstí k násilnostem a protestům proti bohatým kněžím. Zatčeno bylo několik zejména mladých studentů a příznivců Jana Želivského. Hněv byl posléze namířen na konšely Nového Města pražského. 30. července téhož roku po kázání, které Jan Želivský uspořádal v kostele Panny Marie Sněžné, se dav především chudých obyvatel Prahy vydal cestou k Novoměstské radnici na dnešním Karlově náměstí.

  Dav byl vyzbrojen sudlicemi a kopím, což bylo proti tehdejšímu nařízení samotného krále Václava IV. Jakmile průvod narazil na odpor purkmistra Jana Podivínského, který Želivského nechtěl vpustit na radnici, dav vzal poté, co někdo nešťastně hodil na monstranci kamení z okna, Novoměstskou radnici útokem. Nakonec došlo k první Pražské defenestraci, kde podle očitých svědků zemřelo na 12. konšelů a jeden nebo dva písaři. Čísla se však někdy liší. V následujících dnech došlo k vypálení pražských kostelů, taktéž v plné režii ohnivého kazatele Jana Želivského..Konec první části