Dějiny národa Českého - REBÉLIE CHODŮ - Díl druhý
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Lomikare, Lomikare, do roka a do dne
Jak již jsem psal v prvním díle vyprávění o povstání Chodů proti neoprávněnému odnětí jejich práv a svobody císařem Leopoldem I. Habsburským, bylo zcela jisté, že na Chodsku zavládla vzrušená nálada. Místodržící nařídil krajským hejtmanům, aby vypátrali advokáta, jenž zastupoval Chody v soudním řízení proti pánovi Lammingerovi. Rozčílený Lamminger ihned císařskou kancelář požádal o vojenský zásah, jelikož svou při bral jako rebelii. Teprve silný vojenský oddíl pak skutečně donutil sedláky k poslušnosti a slibu věrnosti svému pánovi. Jejich předáci byli mezitím v Praze zatčeni a v okovech převezeni do plzeňského vězení, kde čekali na svůj soud.
Podle původního návrhu měli být popraveni tři chodští rebelové Jan Selner nazývaný Čtverák, Kryštof Hrubý, který však nevydržel útrapy vězení a v červnu LP 1685 zemřel, a samozřejmě vůdce povstání Jan Sladký řečený Kozina. Další vzbouřenci měli být buď vymrskáni ze země, nebo posláni na nucené práce v okovech. Nakonec však císař Leopold I. Habsburský rozsudek zrušil a potvrdil pouze jeden trest smrti. Rozhodnutí, kdo bude nakonec popraven, padlo právě na Jana Sladkého Kozinu, na něhož měl Lamminger mimořádně spadeno.
Lamminger bral deputaci Chodů do Prahy jako zradu a neposlušnost. Dokonce podle jedné verze nechal listiny vydané králem Janem Lucemburským v první polovině 14. století spálit. Jan Sladký řečený Kozina byl nakonec podle císařského rozhodnutí dne 28. listopadu LP 1695 v Plzni v místech, kde dnes stojí pivovar Prazdroj, popraven. Popravě (oběšením) muselo podle kronikáře té doby přihlížet více jak šedesát chodských vesnic, aby si pamatovali, co čeká každého, kdo se vzepře proti vrchnosti.
Popravy přihlížel samozřejmě i jeho žalobce Wolf Maxmilián Lamminger z Albenreuthu. A tady měla zaznít památná věta, kterou provolal Jan Sladký Kozina: Lomikare, Lomikare, do roka a do dne, zvu Tě na Boží soud. A skutečně se stalo, Lammingera ranila mrtvice na bále, který sám podle pověsti uspořádal. Stalo se to dne 2. listopadu LP 1696 na zámku v Trhanově. Při tehdejší značné pověrčivosti lidé usoudili, že něco takového se nemohlo stát jen tak. Brzy se začala šířit pověst, že Kozina před popravou oběšení pozval svého soudce Lammingera na boží soud, byť nic takového ve skutečnosti není vlastně doloženo.
Chodské pověsti o Kozinově božím soudu a o tom, jak se zjevil Lammingerovi, jehož až šlak trefil, zaznamenala při pobytu v Domažlicích i Božena Němcová. Nejvíce pak nešťastného chodského rebela proslavil spisovatel Alois Jirásek ve svém románu Psohlavci. Ony dávné události poněkud zdramatizoval, ale to už je výsada spisovatelů, že si v zájmu čtivosti tu a tam něco přibarví. V roce 1895 byl pak na návrší Újezda slavnostně odhalen pomník Jana Sladkého Koziny od Františka Hošťálka a Čeňka Vosmika.
