Dějiny národa Českého - REKATOLIZACE PO BÍLÉ HOŘE

  Ani zdaleka si nedokážeme dnes představit všechny pohromy. které náš národ postihl po porážce stavovského povstání. Konfiskace majetků v letech 1621 až 1624 nebyly poslední. V následujících letech došlo k zabrání majetku mohutného proudu emigrantů, kteří byli nuceni opustit vlast z náboženských důvodů. Další velké statky se pak dostaly do rukou katolických šlechticů, zejména Friedrichovi z Valdštejna, který zabral panství Frýdlantské a celou řadu exekucí postižených českých stavů.

  Časy po Bílé hoře byly smutnější, než si vůbec dovedeme představit. Znamenaly tragédii pro všechny vrstvy národa. Tresty, konfiskace, pokuty, tím vším byl těžce postižen šlechtický stav, zvláště pak rytířstvo, které ostatně bylo chudé už před povstáním. Zadlužená královská města se z utržených ran po věky nebyla s to vzpamatovat. Ferdinand II. Habsburský se choval jako v kořistnické zemi, sám pak ovládal svými jezuity celou zemi.

  Kromě samotných jezuitů se do české země vrátily mnišské řády, především kapucíni a premonstráti. Během necelých deseti let si Tovaryšstvo Ježíšovo utvořilo vlastní ústavu, zbudovalo osm kolejí a několik rezidencí. Vyhnali všechny evangelické učence z pražské univerzity, zmocnili se jí a připojili ji s klementinskou kolejí-vznikla Karlo-Ferdinandova akademie, kde se hlavními cenzory nad knihami stali právě jezuité.

  Po první vlně nadšení bělohorští vítězové brzo vystřízlivěli. Samotná rekatolizace byla doslova drastická i pro ně samé. V letech 1621-1626 byli císařem a jezuity vyhnáni snad všichni nekatoličtí duchovní a kněží a došlo také na luterány v L.P. 1624. Císař rok před tím zakázal vyznávat jiné náboženství, než katolické. Situace se vyhrotila natolik, že samotný místodržící Karel z Lichtenštejna musel hledat v zahraničí i pastýře, aby měl kdo sloužit mše, či dávat poslední pomazání atd. Dokonce najímal i ženaté faráře, a to že nežijí vlastně v celibátu, mu příliš nevadilo, postačilo když své manželky označili za své osobní kuchařky. Mezi nejznámějšími emigranty byl Jan Amos Komenský či pražský rodák, kartograf a diplomat Augustin Heřman, který se stejně jako Komenský usadil v Amsterdamu, ale po nějakém čase odešel do zámoří.

  A to nejhorší, pražské stavovské povstání přivodilo i územní ztráty. L.P. 1635 naše země přišla o Horní a Dolní Lužici a přenechala je Sasku. Nutno dodat že obě Lužice připojil sám velký císař a král Karel IV. Lucemburský. S Rakouskem a Uherskem jsme tvořili jakési habsburské soustátí, a tak se vlastně pošlapala práva naší země a hlavně ZLATÁ BULA SICILSKÁ. Češi a Moravané již nesměli sami volit svého panovníka. Smutná doba. Na obrázcích je znak řádu Tovaryšstva Ježíšova a samotný císař Ferdinand II. Habsburský.