Dějiny národa Českého - ROMÁNSKÝ SLOH
www.inadhled.cz Autoři: Aleš Hroník a Jiří Zubek
Až do konce 11. století v Čechách ( z Moravy té doby nejsou výrazné doklady) v architektuře a výtvarném umění převládal takzvaný otonský styl. Na tento výtvarný projev navázal plynule sloh románský, který dosahoval v té době již svého vrcholu ve Francii a hlavně v Itálii. Typickými stavbami jsou kostely kruhovitého tvaru (rotundy) s jednou nebo více apsidami, půlkruhové výklenky pro oltář nebo vstup. Dalšími jsou tak zvané baziliky jednolodní čí vícelodní.
Zpravidla byla při vstupní straně hranolovitá věž se sdruženými okénky. Hlavním stavebním materiálem byl kámen, typické bylo silné zdivo sestavené z kvádříků, které mělo trámové stropy nebo jednoduchou klenbu. Vnitřní prostory byly nevelké a velmi stísněné. Okna byla malá, kruhová nebo pravoúhlá, zakončena nahoře půlkruhovým obloukem, stejně tomu je i u portálu. Typické je pro církevní stavby zdobení vnějších zdí obloučkovým vlysem pod horní římsou. Pilíře mají čtvercový půdorys, menší štíhlé sloupky vyznačují v interiérech slepé arkády. Ozdoby mívají nejčastěji rostlinné motivy. Podlaha byla vystlána slámou.
U nás jsou nejznámější románské stavby rotunda svatého Jiří a svatého Vojtěcha na Hoře zvané Říp,, kterou nechal vystavět L.P. 1126 Kníže Soběslav I., nebo bazilika svatého Jiří v areálu Pražského hradu, kterou počal stavět L.P. 920 kníže Vratislav I. oba z rodu Přemyslovců. Vzhledem tomu že věřících stále přibývalo, prostory románských staveb (kostelů, bazilik a klášterů) byly poněkud stísněné, a tak lidský génius vynalezl daleko větší a prostornější... gotiku. Ale o té v zase někdy jindy.
